Pětašedesát let svého vzniku oslavila Městská knihovna v Krnově.

Do jednotlivých etap života mohou nahlédnout všichni, kteří si pozorně prohlédnou výstavu ve zdejší Galerii Na schodech. Dozvědí se nejen něco z oficiální historie, ale i pár kuriózních informací. Výstava potrvá do konce března a výročí doprovázejí i další akce. Sami knihovníci oslavili své jubileum v den D, tedy ve středu 7. března, přesně po šedesáti pěti letech. Gratulovat oslavenkyni přišli bývalí zaměstnanci, zástupci čtenářů a kolegové z okolí, a samozřejmě i představitelé města. Na narozeninách se také vzpomínalo, mezi hosty nechyběly stále aktivní a neúnavné knihovnické pamětnice.

Oddělení pro děti nestačilo

„Oddělení pro děti začínalo původně v malé místnosti, kde je dnes ředitelna. Od roku 1960 jsem se mu s nadšením věnovala. Děti si půjčovaly ve velkém, až jsme někdy musely zamykat dveře a pouštět je po částech, abychom mohly zvládnout nápor malých dychtivých čtenářů,“ vzpomínala bývalá knihovnice Eva Garguláková.

Když odešla do důchodu, její nástupkyně pokračovaly se stejným nadšením. Samy si natíraly regály veselými barvami, organizovaly soutěže, bojovaly s dočasným úbytkem čtenářů a svůj zápas samozřejmě vyhrály.

Dnes má knihovna několik tisíc registrovaných čtenářů. Číslo však není směrodatné, jednu průkazku používá mnohdy celá rodina.

„Po roce 1945 vyzývali tehdejší představitelé města ke sbírce českých knih, která měla být základem nové české knihovny. První krůčky naší historie začaly v knihkupectví, kde se v omezeném množství půjčovaly darované české knihy. První opravdová knihovna začala půjčovat až v budově na Pekařské ulici, dnes Požárníků. Od roku 1951 sídlíme v tomto domě nad řekou,“ prozradil něco z historie současný ředitel Petr Cestr.

Ostatně na výběr ředitelů měli v krnovské knihovně vždy šťastnou ruku. Za celou dlouhou dobu existence je Petr Cestr teprve tím třetím.

Prvním byl Blažej Paloch, po něm celých šestatřicet let Marie Rotreklová Deuserová, která ředitelování vyměnila ve výslužbě za vedení pobočky s rodinnou atmosférou na Jiráskově ulici.

Od roku 1992 jí vládne laskavou rukou ředitel stávající.

Co zůstává čtenářům skryto

V knihovně pracují převážně ženy, které si musí poradit s veškerým přemísťováním těžkých knih.

Denně se například v oddělení pro dospělé vystřídá kolem dvou set návštěvníků. Knihovnice zařadí do regálů každý den necelou tisícovku vrácených knih. Kdyby byla průměrná váha knihy jen 400 gramů, nazvedají pořádnou zátěž. Za rok je to několik tun.

Dalších tisíc knih se vypůjčí, i ty musí knihovnice vzít do ruky. V knihách se často najdou velmi raritní zapomenuté věci.

„Patří mezi ně často osobní korespondence, poznámky, rozmázlý hmyz, peníze, hygienické potřeby a jiné rarity,“ pátraly v paměti knihovnice na oslavách narozenin. Jednou našly dokonce celou výplatu i s výplatním sáčkem.

Co je možné, samozřejmě schovávají, pokud se zájemce přihlásí, v knihovně své věci najde. Mezi unikátní nálezy patřil plátkovaný uzený sýr nebo párky. Záložky vskutku neobvyklé.