V komunistických kriminálech na vlastní oči viděl Heliodora Píku i obávaného sadistického vyšetřovatele Aloise Grebeníčka. Také díky těmto zkušenostem v něm uzrálo rozhodnutí stát se knězem.

„Otevřené násilí nepřišlo hned v únoru 48, ale stupňovalo se to každý měsíc. Já jsem byl zatčen v září 1948. Rodiče byli zemědělci, a já jsem jim tehdy pomáhal. Nikdy nezapomenu na sobotu, když jsem přišel utahaný z pole, koně jsem dal do maštale, a šel jsem se do kuchyně napít. Otec byl Slovák, a velmi tvrdý sedlák. Vyhnal mě se ven a křičel: myslíš si, že koně si můžou jako ty dojít pro vodu do kuchyně? Marš - nejdřív dej koňům a potom se napij sám. Byl jsem strašně nešťastný, že otec má raději koně než mě, tak jsem šel na dvůr a nadával jsem při tom, že i v kriminále to určitě musí být lepší než u nás doma. Do 24 hodin jsem měl na rukou pouta a vezli mě do vězení. Tuto událost jsem si zapamatoval na celý život. Otec mi nevědomky dal takovou školu, že jsem pak vězení, vazby i doly v Jáchymově snášel lépe než ostatní spoluvězni. Pár jich bylo tak zoufalých, že skočili do 500 metrů hluboké šachty. Říkalo se o nich, že sfárali bez klece. Já jsem měl i přes každodenní násilí a křivdy odolnou psychiku,“ vzpomíná na své zatčení kněz Lekavý, který se až u soudu jsem se dozvěděl, že je členem třicetičlenné skupiny, která šířila podvratné letáky.

„Dělali jsme si z toho legraci, že jsme letáky strkali lidem pod vrata, tak proto nám říkají podvratné živly. Z dnešního pohledu je to až směšné. Našli u mě jediný leták, a nikdy jsem neudal, kde jsem ho vzal,“ popsal svůj zločin Stanislav Lekavý.

Generála Píku zahlédl zdálky asi dva měsíce před jeho popravou. „Jeden spoluvězeň mi řekl: podívej se na támhleto okno v oddělení C. Stojí za ním je generál Píka, který byl odsouzený na smrt a čeká ho oběšení. Dřív jsem si myslel, že vězení jsou pro zloděje a vrahy. Pak jsem se nestačil divit, kolik je tu mimořádných lidí. V Brně jsem seděl s převorem Antonínem Zemkem, kterému komunisti nasolili 18 let. Setkání s tímto knězem mě ovlivnilo na celý život. Chtěl jsem být jako on,“ popsal svou zkušenost Lekavý.

S Grebeníčkem starším se setkal, když ve věznici v Uherském Hradišti vykonával práci chodbaře. „V suterénu jsem uklízel chodbu, když se otevřela jedna kobka a vynesli z ní na nosítkách nahého muže, dobitého k bezvědomí. Měl červenofialové skvrny po celém těle. Byl to tak otřesný zážitek, že ho nikdy nezapomenu. Ty dveře otevřel člověk, který měl v pohled rysa nebo podobného predátora. Spoluvězeň mi šeptem řekl: toho znám, je to Grebeníček, který mě vyšetřoval,“ popsal první setkání s Glebeníčkem otec Stanislav.