Jeho předky lze sledovat až 1300 let zpětně. Arcové žili a působili na území Slezska asi dvě stě let. Před válkou jim patřil rozsáhlý majetek ve Vraclávku, Hošťálkovech, Holčovicích, Krasově i na dalších místech regionu.

Jeho snahu uplatnit restituční nároky české soudy zamítly a tím umožnily privatizaci zámku v Hošťálkovech formou prodeje. Zeptali jsme se ho, jakými argumenty Arcové restituční nároky zdůvodnili.

Arcové jsou starý rakousko italský šlechtický rod a Žerotínové český. Jaký postoj vaši předkové zaujali 
v období 2. světové války?

Můj dědeček v roce 1935 navštívil Německo a zažil atmosféru, ve které se Hitler dostával k moci. Politický vývoj v Německu na něj působil velmi negativně.

V politických otázkách se začal chovat zdrženlivě, přestože od něj nacističtí Němci čekali otevřenou podporu. Později se rozhodl Hilterovy přívržence bojkotovat a svým zaměstnancům zakázal sdružovat se do nacistických a proněmeckých spolků. Věnoval také značné peníze na budování československého pohraničního opevnění.


S německou okupací pohraničí hluboce nesouhlasil, takže mu 
v roce 1938 dali nacisté na vybranou: buď ze Sudet odejde, nebo skončí ve vězení.

Dědeček se uchýlil do Rakouska. Jakmile byl jeho syn – můj otec – plnoletý, musel nastoupit do armády. Majetek na okupovaném území Slezska byl naší rodině zabaven ve prospěch Třetí říše. Jeho poválečná konfiskace československým státem je typický příklad zneužití ohebných Benešových dekretů.

Existují doklady o protinacistických postojích vašeho dědečka?

Máme k dispozici například svědectví pana Soltížka z Bludova, který byl osobním řidičem mého dědečka, i jeho příbuzných, kteří pracovali u Žerotínů i Arců.

V archivech se našly dopisy z roku 1945, kterými čeští občané žádali Národní výbor, aby Arcům a Žerotínům bylo ponecháno československé občanství. Argumentují, že vždy zaměstnávali Čechy a svými názory podporovali svrchovanost Československé republiky.

Jak vlastně získali Arcové československé občanství?

Děda se narodil za Rakousko-
-Uherské monarchie a v roce 1920 se rozhodl přijmout československé občanství. Všichni Arcové mluvili česky i německy a oba jazyky ovládali i písemně, jak dokládají jejich dochované dopisy. Při sčítání lidu v roce 1930 byla rodina Arco zapsána do kolonky „německy hovořící", o to se pak opírala poválečná konfiskace.

Arcové sice byli vždy pročesky orientováni a byli loajální vůči československému státu, ale přišli o občanství i majetek společně s nacisty. A to jen proto, že měli v jednom dokladu uvedenou němčinu jako mateřskou řeč. Na konfiskačním dokumentu o Hoštálkovech je uvedena opravdu paradoxní adresa tehdejšího KNV – Žerotínova ulice.

Jaké byly osudy vaší rodiny po roce 1948?

Někteří Arcové a Žerotínové byli vysídleni jako Němci, jiné okolnosti přinutily k emigraci. Otec bývalé zaměstnance navštěvoval a podporoval finančně. Nic za to nečekal, bylo to jen aristokratické gesto. U Žerotínů i Arců bývalo zvykem odměnit staré zaměstnance doživotní rentou.

Dědeček se s tou nespravedlností nikdy nesmířil a vedl odvolací řízení o dekonfiskaci. Naše restituční nároky byly založeny na skutečnostech, že k definitivnímu potvrzení znárodnění došlo až po roce 1948 a také z toho, že v sedmdesátých letech československý stát uznal určité chyby při vyvlastnění a nabídl nám finanční odškodnění za neoprávněně zkonfiskovaný majetek.

Pro dědečka ale neměly peníze význam a trval jen na navrácení majetku, který naše rody budovaly po staletí.