Vladan Žilinský si před deseti lety na své zahrádce v Branticích vysázel borovice a smrky. Ke stromům a ke dřevu má blízký vztah, protože jeho profesí jsou stolařské a tesařské práce. Pečoval o své jehličnany s láskou, staral se, aby jim větvě rostly pravidelně a měl radost z každého decimetru, o který mu zase povyrostly. Radost ho přešla loni, když jeho zahrádku poprvé objevili zloději stromků. Loni mi zmizely dva, letos tři.
„Chápu, že výprava pro vánoční stromek do lesa je pro většinu Čechů spíš vánoční tradice než krádež. Byli jsme vychováváni v tom, že les patří všem, že si tam každý může podle libosti sbírat houby, klestí nebo borůvky, jak chce. Co si ale mám myslet o člověku, který musel zničit přes metr plotu, aby ukradl několik vánočních stromků na cizí oplocené zahradě?“ Kroutil hlavou nad bezohledností vánočního zloděje Vladan Žilinský.
V zimě samozřejmě nechodí na zahrádku každý den, takže ani neví přesně, kdy ho vánoční zloděj navštívil letos. Vybral si tu stranu zahrady, která je obrácená směrem do řeky. Sousedé v rodinném domku na druhé straně zahrady si ničeho nevšimli. Zloděj vylámal asi sedm planěk z plotu zahrady. K této díře se táhla přes celou zahradu stopa, jak uříznuté stromky táhl za sebou ve sněhu. Ulámané větvičky mezi vytrhanými plaňkami naznačovaly, že zloděj musel velké nádherné stromky škvírou v plotě procpat násilím.
„Podle stop ve sněhu bych tipoval, že jsem tu měl vánočního zloděje o víkendu, protože v pátek ještě dost přisněžilo. Policii jsem nevolal, protože i kdyby ho chytili, o čemž pochybuji, stromky na zahradu mi to stejně nevrátí. Mrzí mě nejvíc estetická stránka, i když ani finanční škoda nebude zrovna zanedbatelná. Když se uřízne krásný stříbrný smrk, pravidelný, dobře rostlý a vysoký, tak jako vánoční stromek bude mít cenu šest stovek. Kdybych si ho chtěl ale znovu vysadit na stejné místo, taková sazenice s kořenovým balem mě přijde i na desítky tisíc,“ krčil Vladan Žilinský rameny nad tou spouští.
„Loni mi uřízli jeden stromek, který rostl v řadě jako součást živého plotu, ale mnohem víc mě mrzel krásný stříbrný smrček, který jsem si zasadil samostatně, aby měl dost místa. Každý rok jsem ho zastřihával, aby byl hustý a pravidelný. Ten mi loni vykopali i s kořeny, aby ho mohli přesadit nebo prodat jako sazenici. Zbyla mi po něm jenom díra v zemi,“ zavzpomínal na první návštěvu vánočního zloděje Vladan Žilinský z Krnova. Uvědomil si, že zahradničení na pozemku v Branticích mu po těchto zkušenostech přinese spíš špatnou než dobrou náladu. Rozhodl se zahrádku prodat.
