„Věřím, že je to největší sbírka jiřin v okrese, aspoň o jiné podobné nevím," tipoval si Emil Oščiatka.

Svému koníčku se věnuje už přes patnáct let. „Dřív jsem třeba sbíral známky, ale pak jsem se dal na jiřiny. Maminka je kdysi také pěstovala," řekl Emil Oščiatka. Jeho bratra zase zajímají staré snímky údolí a míst, které zatopila Harta. Na zahradě mají ještě staré odrůdy švestek a hrušek, rouby si tu brali ovocnáři, když v kraji hledali zachovalé původní odrůdy.

Na dlouhém záhonu hned vedle brambor jsou jiřiny mnoha barev a tvarů. „Kromě modré, ta ještě nebyla vyšlechtěna, ale chtěl bych se toho dožít," svěřil se pěstitel.

„Nesmí se moc hnojit, pak hodně vyrostou a vítr je poláme," radil.

Jiřiny nešlechtí, hlízy si vozil z cest, shání je od jiných pěstitelů či si je pořizuje třeba na výstavě Flóra v Olomouci. A rád se také podělí o své s jinými zahrádkáři, rád by získal kontakt na další pěstitele. Jiřiny potřebují péči, hlízy je třeba na podzim vykopat, ošetřit, uschovat do sklepa a na jaře zase vysadit. Něco nevydrží, a tak se sbírka jiřin doplňuje a obměňuje.

Kontakt na pěstitele: 774 023 271.

Jiřinkové slavnostiJiřina, původně divoce rostoucí květina z Mexika, se v Evropě objevila poprvé roku 1789. Do Čech se dostala na počátku třicátých let devatenáctého století. První pěstitelé z východních Čech zakládají Jiřinkový spolek se sídlem v České Skalici roku 1836. Z výstav jiřin vznikly jiřinkové slavnosti, poprvé uspořádané 1837 v České Skalici.

Završením oslav byl jiřinkovský ples. V době národního obrození byly jiřinkové slavnosti velkými vlasteneckými manifestacemi. Účastnila se jich i spisovatelka Božena Němcová, v nedalekých Ratibořicích žili její rodiče.