A kdo ví, třeba to skončí vlastní výstavou a obrázky v kalendáři jako v příběhu Jiřiny Maňáskové, učitelky lichnovské mateřské školy. Výtvarným činnostem se sice díky své práci věnovala celý život, před pěti lety ale začala navštěvovat výtvarné kurzy, kde rozvinula svůj talent naplno.

Můžete se o tom přesvědčit na výstavě, která je až do konce ledna k vidění v Obecním domě v Lichnově. Poté se obrazy přesunou do holasovické knihovny, kde proběhne vernisáž 2. února v 17 hodin. Po celý rok 2017 budou navíc ilustrace Jiřiny Maňáskové doprovázet vlastníky lichnovského obecního kalendáře.

Jaké to pro vás je, mít v obci vlastní výstavu obrazů? Jak jste si užila vernisáž?

Mám velkou radost, byla jsem nadšená hlavně tím, kolik lidí mi s přípravou vernisáže a výstavy pomáhalo – rodina, přátelé, starostka Marta Otisková, místostarosta Jan Gemela a další lidé z obce. Všichni se vyznamenali.

Vernisáž byla se vším všudy, manžel zpívá, takže nám spolu s kolegou v krojích zazpívali, měli jsme slavnostní pohoštění, přišli hosté, dokonce mě přijely podpořit mé přítelkyně z opavského výtvarného kurzu.

Co je to za kurz?

Před pěti lety jsem začala jezdit do výtvarného kurzu, který v Opavě pořádá Galerie u Jakoba. Kromě toho, že mě velmi baví, co se zde učíme, baví mě tvořit, mám radost, když vidím, jaký jsem udělala pokrok, jsem si zde našla přítelkyně, jsme ženy podobného věku, scházíme se, povídáme si.

Myslím, že mohu říct, že celý kurz má pro účastníky i vedlejší efekt, funguje totiž jako terapie.

Myslíte díky tomu setkávání se spřízněnými lidmi?

Ano, ale také to souvisí s tím, že do obrazu zachycujeme i své nálady.

Jak? Vy z obrazu poznáte náladu malíře?

Je poznat z barev, tahů štětce… Když je člověk v pohodě, volí jiné barvy, jeho ruka má jinou dynamiku, než když je třeba plný agrese nebo má nějaké starosti. To pak upřednostní například kovové tóny, linie jsou ostřejší.

Dojíždění do Opavy vám nevadí?

Ne, beru to jako výlet, jezdím autem, teď v zimě je to samozřejmě horší, silnice je neudržovaná, takže jezdím přes Sosnovou.

Jakými technikami v kurzu tvoříte?

Vyzkoušeli jsme různé techniky, jde o to, aby si každý našel, co mu vyhovuje. V kurzu je hodně talentovaných lidí, dělají nádherné věci. Začínali jsme s kresbou krabiček, stínováním, perspektivou, dnes se mi chce smát, když se na své první kresby dívám.

Jakou techniku máte nejraději a jaká témata volíte?

Já mám ráda olej, kde se mohou přetírat barvy a suchý pastel. Nejraději kreslím portréty, černošské motivy, moře. Snažím se zachytit výraz, většinou kreslím podle fotky, ale zkoušela jsem i autoportrét podle zrcadla, bylo to šílenější, než jsem si myslela.

Kromě toho se ještě výtvarně vyžíváte s dětmi ve školce. Dá se už ve školce poznat talent?

Ano, lze to poznat třeba ze skladby barev, z fantazie, někdo nakreslí zvířátko v koutku, někdo přes celý papír. Na děti, kterým to jde, upozorníme rodiče a děti pak mohou pokračovat v rozvíjení svého talentu ve školním výtvarném kroužku.

Máte dvě dospělé dcery. Zdědily talent po vás?

Dcery dělají něco jiného, ale jedna kreslí ráda, má podobný styl jako ilustrátorka slabikářů Helena Zmatlíková.

Jak se vám žije v Lichnově? Máte v okolí nebo jinde v našem regionu oblíbené místo?

V Lichnově žiji od narození, máme zde postavený domek a kousek od našeho domu bydlí maminka. Mám ráda hory, často s manželem jezdíme na běžky do Jeseníku a okolí.

Gabriela Mathiasová