Každá chvilka aktivní ženy patří bonsajím. „Když kvetla azalka, byla nádherná, samý květ. Nebo tyhle modříny, syn je dovezl z Karlovic. Měl tehdy patnáct let, když je přivezl z lesní školky, teď má čtyřicet,“ se zaujetím vyprávěla Marie Červenková. Nejstarší, zhruba čtyřicet let starou bonsají v její zahradě je borovice. Sousední modříny zdobí šišky a když se přiblíží podzim, rostou na jejich kořenech houby masáky.

Když s pěstitelstvím bonsají Marie Červenková začínala, nebyly ještě módním hitem, jako je tomu dnes. Nápady čerpala z knih. „Všichni se mi tehdy smáli. Tenkrát nebyly ani misky, tak jsem dávala výpěstky do různých krabiček, nádob pro králíky,“ vzpomínala na začátky své vášně Marie Červenková. Jak řekla, už tehdy se připravovala na důchod, aby se měla čím bavit a aby kolem ní bylo stále krásně zeleno a rozkveteno. Času nazbyt pro svou zálibu nemá ale ani v důchodu, přes léto se stará mimo manžela i o hordu vnoučků.

Dokonale krásnou zahradu má paní domu jen díky své každodenní starostlivosti. „Já z toho nedělám vědu, prostě to mám všechno tak, jak se mi to líbí. Žádnou přísnou formu tomu nedávám, jako třeba Japonci. Nedrátuji, mám vše raději přírodní,“ uvedla pěstitelka Červenková. Když není čas, bonsaj nechá jen tak růst a až poté ji drobně upraví. Prostě, jak to jde. Co nestíhá ošetřit, nechá zakořenit v květináčích zapuštěných do země.

Pečlivost se při pěstování bonsají vyplácí. „Když je nezalijete dvakrát denně, za jeden jediný den odejdou. Když je tak horko jako nyní, je třeba zalévat nejméně dvakrát denně. Vidíte, ráno jsem zalévala a misky jsou už téměř vyschlé,“ ukazovala Červenková. Své miláčky nikomu nedává, je to prý škoda. Ne každý se o ně umí a chce důkladně starat. Na uschlou bonsaj moc pěkný pohled není. V Hradci Králové existuje i léčebna pro chorobou stižené bonsaje. Dávají tam dohromady zanedbané rostliny nespolehlivých majitelů.

„Ale pozor, když bonsaj přelijete, taky se stane, že uhyne. Jak říkal v televizní pohádce Vlasta Burian, přiměřeně, přiměřeně,“ konstatovala nad zelenou zahradou Červenková. Bonsaje nekupuje, sama si je množí a řízkuje. Přitom nebylo pěstitelství tím, co by ji živilo. Před penzí pracovala jako technolog ve vrbenské plastikářské výrobě.

„Pěstování bonsají je hobby, taková životní vášeň. Mám ráda stromy a když máte malou zahrádku, jinak, než s miniaturami ji mít hezkou nelze,“ doplnila pěstitelka.