Jaroslav Hrubý letos slavil šedesátku. Setkání s Jaroslavem Hrubým v prostorách zámku je zvláštním druhem zážitku. Dobrou náladu a nakažlivou životní energii kolem sebe šíří jako zvláštní fluidum, kterým nasákly i tlusté zdi historické památky. Však se ho také lidé neustále vyptávají, jak to dělá, že se pořád směje.

„Na to můžu odpovědět snadno. Když se ráno probudím a zjistím, že žiju, tak už mám radost. Proč bych si měl kazit náladu malichernými spory a podobnými nesmysly," usmál se na úvod energický všeuměl Jaroslav Hrubý.

Narodil se v Ostravě, v Bruntále se vyučil malířem a natěračem. „Řemeslo mě vždy bavilo a baví. Dokonce i dnes, když je potřeba něco vymalovat ve škole a mám čas, tak se do toho rád pustím," řekl čerstvý šedesátník Jaroslav Hrubý. Maturoval na Rodinné škole v Krnově a pak se na Lidové konzervatoři v Ostravě a umělecko-průmyslové škole věnoval své životní vášni: výtvarnému umění a keramice.

V polovině osmdesátých let začal učit výtvarnou výchovu a dějiny umění na základní škole v Městě Albrechticích, kde působí dodnes. „Kromě toho mám v Albrechticích výtvarnou dílnu, kterou navštěvuje ročně asi stovka dětí a dospělých," představil se jako pedagog.

..

Zámek a splněný sen

Linhartovský zámek byl celá desetiletí jen nepřístupný chátrající sklad zdravotnického materiálu. Život se tam vrátil, až když v roce 2001 ruinu odkoupily za symbolickou korunu Albrechtice. Po rekonstrukci v roce 2005 se na scéně objevuje Jaroslav Hrubý.

„Založili jsme skupinu nadšenců a rozhodli se dát pořádně do kupy vnitřní prostory zámku. Měl jsem totiž sen. Mít zde něco, co nemá žádný jiný zámek na světě. První dětskou zámeckou galerii. A to se nám povedlo," řekl u obrovské žirafy, kterou společně se svými žáky vyráběl z novin.

Koncepce výstav v Linhartovech je založena na tom, že se každoročně obměňují zhruba dvě třetiny expozic. Návštěvnost každoročně roste a na příští rok už jsou všechny výstavy domluveny. „Mám velkou radost, že se nám mimo jiné povedlo se domluvit s Helenou Štáchovou na zapůjčení loutek Spejbla a Hurvínka a dalších postav z legendární Skupovy dílny," přiblížil své plány na další období místní kastelán.

.

Považuji se za šťastného

Návštěva linhartovského zámku se blíží ke konci, protože Jaroslav Hrubý spěchá učit do školy. Odkud se bere jeho životní elán? Měl ho v sobě snad odjakživa, anebo je to reakce na něco prožitého? „Podívejte, já jsem několik let bojoval s vážnou nemocí, pak jsem byl po sedmimetrovém pádu týden v kómatu a nebylo snad kosti v mém těle, která by nebyla zlomená," vycítil kastelán nevyřčenou otázku.

„Ochrnutý na polovinu těla jsem ležel tři měsíce ve speciálním lůžku v nemocnici v Albrechticích. Díky bohu jsem se z toho dostal a minimálně od té doby můžu říct, že si skutečně vážím života. Když tam jen tak ležíte, uvědomíte si, že spokojenost není o tom, mít třeba pět koupelen; stejně se koupete jen v jedné.

Důležité je mít kolem sebe úžasné lidi, a to já mám. A proto se považuji za šťastného člověka," uzavřel Jaroslav Hrubý.

.

Jaroslav Hrubý na linhartovském zámku u legendárního keramického betlému s více než devíti sty figurkami, který se stále rozrůstá.