Číhal je též držitelem Ceny Bedřicha Smetany Unie českých pěveckých sborů za celoživotní práci s pěveckými sbory.

Jak se člověk vůbec takovým sbormistrem stane? Co je k tomu potřeba? Tuším, že naprostým základem je hudební sluch.

V dětství jsem začal hrát na housle. Jako kluk jsem se choval k pěveckému zpívání spíš přezíravě, jak to mnohdy kluci dělají, protože mě zajímal fotbal nebo atletika. Na střední škole mě spíš bavil pop, diskotéky a kupodivu dále housle, i když jsem přešel na violu. V Brně na vysoké škole mě bratranec dotlačil do mužského sboru Foerster, kde jsem zpíval několik let a díky zpěvu účinkoval v Německu, Belgii, Holandsku, Francii, v Anglii jsme dokonce vyhráli na festivalu v Middlesbrough.

Rád jsem navštěvoval zkoušky Brněnského dětského sboru mého pedagoga Františka Lýska. Tam mě začal zajímat zpěv dětí. Dirigování jsem studoval u docenta Jana Kostečky. Když jsem se později přestěhoval do Bruntálu, měla zde výborný sbor paní učitelka Gajdíková. Vytvořil jsem si instrumentální soubor Bruntálští žakéři, se kterým jsme natočili nosič vánočních koled Ej, Vjanoce nastaly. S flétnami jsme byli na soutěži třetí v republice.

Na státním gymnáziu jsem vedl dívčí sbor. Založil jsem v Bruntále v roce 1987 ženský sbor, který jsem přeměnil po dvou letech na sbor smíšený. Získal jsem s ním v Praze stříbrné ocenění a zúčastnil se na Žofíně Pražských sborových dnů. Člověk přijde ke sbormistrování jako slepý k houslím. Když se děti přesvědčí, že mohou porazit i sbory z jiných měst, pak zpívání najednou má jiný smysl. Soutěže nejsou procházky růžovým sadem, konkurence je veliká, sbormistr se musí zviditelnit.

Nejsou hodní sbormistři, jsou pouze přísní a špatní. Sbormistr musí být přísný. Máte-li úspěch, je vše zapomenuto.

Vždy jste reprezentoval město Bruntál doma i v cizině, i nadále pokračujete v práci se souborem. Jaké máte nejbližší plány?

Rosnička zpívala v Rakousku, na Slovensku, v Belgii, Německu, Anglii, Francii. Zážitkem byla plavba přes La Manche a zpět vlakem tunelem do Evropy. Zpívali jsme i v sídle Evropské unie v Bruselu, kam nemají vstup děti do patnácti let, byli jsme v místě, kde zasedá Evropský parlament, děti a studenti navštívili Waterloo. Mohli jsme si zazpívat v katedrále v Kolíně nad Rýnem. Byli jsme vybráni, abychom zazpívali na zahajovacím koncertě v Llangollenu ve Walesu.

Zpívali jsme v budově bratislavského rozhlasu s operním pěvcem Miroslavem Dvorským, v Olomouci a Brně se státní filharmonií Olomouc, s Evou Dřízgovou a dirigentem Paolem Gattem. V Kroměříži jsme se zúčastnili významného festivalu současné duchovní hudby Forfest. Děti zpívaly v ostravském divadle na premiéře dětské opery Pavla Helebranda Ngoa-É. Skladby sboru zazněly i na stanici Vltava. Sbor je držitelem prestižní Ceny Petra Ebena 1995.

Rosničku pozval i režisér Vladimír Morávek jako hosta do Divadla Husa na provázku. Když byla ve dvacátém roce svého založení Rosnička zničena, pokračoval v činnosti sbor Puellae Cantantes, který vznikl již roku 2008 ze zpěvaček studujících na osmiletém gymnáziu. Dnes jsou v něm studentky středních a vysokých škol a dokonce i bývalé zpěvačky. Na klavír je doprovází paní učitelka Sedláková.

Dříve jste působil ve škole na Petrinu, kde došlo ke sporu s tehdejším ředitelem Petrem Novotným. O co ve sporu šlo, co se stalo? Jak na spor nahlížíte dnes?

Některé záležitosti si vzpomínku nezaslouží. Nemá cenu mluvit o tom, že jsme nesměli zkoušet ve škole a zpívalo se u nás v obýváku. Že ještě v listopadu a prosinci jsme dokázali vybojovat s Rosničkou bronzová ocenění v Praze a Ostravě, ale školu nezajímaly úspěchy jejích žáků a studentů. Dnes už dokonce boží mlýny domlely. Nikomu nepřeji nic zlého a nad mrtvolami nekřepčím. Kdo si neváží práce dětí a dokáže ničit jejich tradice, do školy nepatří.

Je něco, co byste chtěl ještě v životě dokázat, nebo jste si už svá tajná přání splnil?

Člověk má svoje přání a ideály. Ale na prvním místě je zdraví a pak jde i to ostatní. Chtěli bychom s Puellae Cantantes natočit vlastní CD, pokud seženeme obětavého sponzora. Připravuji zpěvník písní s doprovodem orffovských nástrojů pro školy. Pak se uvidí.

Budete také slavit kulaté jubileum města Bruntálu? Na které akce ve městě se těšíte?

Plánujeme nějaká vystoupení v rámci oslav města. Bude-li potřeba, přiložím ruku k dílu. Jinak budu spíše v koutě jako pozorovatel. Kéž vyjde počasí. Chtěl bych závěrem poděkovat svým minulým i současným zpěvačkám a zpěvákům za to, že byli a jsou tak dobří. Práce se nám daří a pevně věřím, že budou stále dobří jako dnes. Zpěv je svým způsobem droga. Je to nádherná činnost. Mám štěstí, že pracuji s tak dobrými lidmi.