Jana Křivková: Každý mladý člověk by se měl věnovat sportu

Soutěžní tým tvoří psovod a jeho pes. Bronzová medaile tedy patřila Janě a její border kolii jménem Arrow of Love Amazing Moravia. Agility ale není jediný její koníček. Je také členkou CHSS Sebeobrana Krnov.

V roce 2012 se zúčastnila Otevřeného mistrovství světa Kong Sao v polském Mikolowě, kde získala zlatou medaili v sestavách a stříbrnou medaili v sestavách se zbraní. K jejím dalším zálibám patří fotografování a zpracování grafiky.

Kdy jste začala se sportem?

Sportuji prakticky odmalička. Táta se mnou běhal po lese 
a jezdil na hory. Od šesti let jsem členkou CHSS Sebeobrana Krnov. Pod vedením pana Josefa Škapy a Mgr. Pavla Antonyho jsem dosáhla pěkných umístnění na mezinárodních závodech, včetně titulu mistra světa na Otevřeném mistrovství světa Kong Sao.

V oddílu jsem získala základy obratnosti, kondice 
a prostorové orientace, což mohu zužitkovat a dobře uplatnit 
u agility.

Jak byste čtenářům přiblížila, co to vlastně agility je?

Agility je sport se psy, který připomíná parkur. Psovod navádí psa přes překážky. Cílem je překonat trať s překážkami ve správném směru a pořadí, bez chyb a v co nejlepším čase. Agility ale není jen skákání přes překážky. Podstatou je vzájemná souhra člověka a psa.

Začátek léta se vám velmi vydařil, získala jste třetí místo ve významném závodě. O jaký závod přesně šlo?

Závod se konal druhý červencový víkend v Rožnově pod Radhoštěm. Jedná se o největší mezinárodní akci juniorů v agility, na závod přijely týmy z dvaceti dvou zemí světa, včetně USA, my jsme se v jedné z disciplín umístili na třetím místě.

Říkáte my…

Ano. Závodí týmy ve složení psovod a jeho pes. Můj Arrow je border kolie, má tři roky. Na tak mladého psa je to velký úspěch.

Musela jste se na závod hodně připravovat?

Ano, s nácvikem agility jsme začali asi v jeho půlroce, chodím na cvičák, jsem členka Základní kynologické organizace Krnov – Hlubčická, doplňkově se věnuji i sportovní kynologii. K úspěchu mi hodně pomohli kolegové z kynologického klubu, kteří mě všemožně podporovali a samozřejmě rodiče, bez jejich tolerance by to nešlo.

Pomohli i jiní zkušení trenéři z okolí, například Martina Wasserbauerová
z Katmaj Opava nebo Adéla Havlíková. Za základy děkuji Ludmile Bartošíkové z našeho klubu.

A co takový nácvik agility vlastně znamená? Jak se trénuje?

Agility se cvičí tak, že se nejdříve pokoušíme zvládat jednotlivé překážky, postupně se to propojuje do parkuru. Cílem je, aby se trať zvládla co nejpřesněji a co nejrychleji. Přidávají se těžší překážky, což je třeba kladina.

Co bylo pro vašeho psa při tréninku nejtěžší?

Arrow měl problém se shazováním latěk, byl příliš rychlý a neměl respekt. Pomohli mi zkušení trenéři. Jezdila jsem i na speciální tréninky do Ostravy
a do Opavy, chodila na závody.

Jací psi nejvíce soutěží?

V kategorii large soutěží nejvíce právě border kolie, ale i němečtí ovčáci. Ve kategorii střední soutěží šeltie, kelpie, pudli a v kategorii malých psů jsou hlavně teriéři, jorkšíři a menší šeltie.

Jak jste se k agility dostala?

Vždycky jsem chtěla psa, zajímám se o psy odmalička. Když jsem ještě nemohla mít svého, chodila jsem venčit a cvičit cizí psy. Pak mi rodiče dovolili vlastního psa. Vybrala jsem si border kolii. Vídala jsem je na různých westernových akcích, na výšlapech, jsou to velmi všestranní psi, toto plemeno mě nadchlo.

Dnes už pomáháte ostatním kynologům…

Ano, organizovala jsem například trénink pod vedením Lenky Špidlenové z Liberce, která je Kynologem roku 2014. Lenka přijela do Krnova a vedla zde intenzivní trénink.

Stíháte ale ještě další věci…

Ano, k mým dalším zálibám patří fotografování a zpracování grafiky. Za gymnázium Krnov jsem se účastnila Mezinárodní dětské výtvarné výstavy Lidice 2015. Ve fotografické soutěži Světlo a stín jsem dostala Čestné uznání Samozřejmě na fotografii byl i Arrow.

Nyní chystám pro několik týmů soutěžní trika na Mistrovství republiky juniorů v agility, včetně našeho týmu pojmenovaného podle známé hlášky z filmu Marečku, podejte mi pero Metelesku blesku.

Jaké máte plány do budoucna?

Plánů do budoucna mám mnoho. Po maturitě chci jít studovat do Olomouce veterinární medicínu nebo genetiku. Kromě zvládnutí školy je to příprava na závody, ráda bych se účastnila i závodů v Polsku, kde mám také známé agiliťáky. S tátou připravuji cvičení pro děti.

Spolu také zvažujeme přípravu na některý z extrémních běžeckých závodů s překážkami. Byla by to pro mne nová výzva.

Co děláte, když na vás přijdou chmury?

Pokud na mne padnou chmury, vezmu pejska a vyrazíme na procházku. Je to nejlepší terapie a mohu ji všem bez obav doporučit, ačkoliv nejsem lidová léčitelka.

Co byste chtěla vzkázat svým vrstevníkům?

Myslím si, že každý mladý člověk by se měl věnovat nějakému sportu. Jak řekl předseda Asociace psychologů sportu ČR Michal Šafář: není důležité, aby se dítě stalo „mistrem světa", ale aby mělo solidní všestranné sportovní základy a aby ho sport bavil.

Agility, ale i další sporty se psem, jsou pro mladé ideální. Nejen po sportovní stránce, ale i po stránce naučení se odpovědnosti. Rodiče by tedy měli psa dětem pořídit v okamžiku, kdy jsou na tuto odpovědnost připraveny.

Gabriela Mathiasová