Je ředitelkou dvou obecně prospěšných společností a před nedávnem jako prezidentka Klastru sociálních inovací a podniků SINEC podepsala memorandum o spolupráci s Moravskoslezským krajem. Co všechno o sobě prozradila?

Když jste byla dítě, čím jste chtěla být?

Chtěla jsem být učitelkou. Poskládala jsem si panenky do řady a zkoušela je z písmenek a číslic. Ale nejvíc jsem chtěla být princeznou.

Jaká jste byla žákyně?

Já se na základní škole prakticky vůbec nemusela učit. Nejhorší známku na vysvědčení jsem měla dvojku. Na gymnáziu už to ale bylo horší – a technické předměty byly úplně nejstrašnější.

Pamatuji si, když jsem
v technickém kreslení, které jsme v rámci rozšířené výuky ve druhém ročníku měli, na výzvu pana profesora Otčenáška, cože to je nakreslené na tabuli, odpověděla, že to je pionýrská vlaštovka. Byl to nárys šroubu.

Proč se věnujete své profesi?

Záleží mi na tom, jak žijeme, kde žijeme, s kým žijeme. Chtěla bych, aby šanci pracovat, být sobě i společnosti prospěšný měl každý slušný člověk. Proto se snažíme vytvářet pracovní místa a podporovat podnikání se sociálním aspektem, které je vhodnou formou pro zaměstnávání zdravotně a sociálně znevýhodněných skupin obyvatel.

Vždyť za sociálně znevýhodněného je dnes považován třeba člověk nad padesát let, s dlouholetou praxí a zkušenostmi, který celý život pracoval, a po padesátce se ocitl v evidenci úřadu práce. Kvůli věku je pro spoustu zaměstnavatelů prostě starý.

Přitom podle mého názoru může být jedním z nejkvalitnějších zaměstnanců, potřebuje ale dostat znovu šanci ukázat novému zaměstnavateli, co v něm je, jak dobrým a věrným pracovníkem může být. I těmto lidem dává velkou šanci na sebeuplatnění zaměstnání v sociálním podniku.

Byly chvíle, kdy jste s tím chtěla seknout?

Byly a je jich spousta. Hlavně když se setkám s nepochopením, které neplyne z toho, že by druhý něčemu nerozuměl, ale záměrně porozumět nechce. Hloupost se špatně překonává…

Kde nejvíc naberete síly, jak relaxujete?

Rodina je skvělým místem pro relaxaci. Vážím si toho, že mám kolem sebe své nejbližší a můžu s nimi trávit chvíle volna.

Vzpomenete si na seznámení se svým životním partnerem?

Samozřejmě že ano. Miluji svého muže a vděčím mu za kus štěstí v mém životě.

Sportujete? Který sport vás baví?

Nejsem klasickým sportovcem, ale mám moc ráda přírodu, procházky, turistiku po našich horách.

Jaká kulturní událost vás v poslední době zaujala?

Nezapomenu na krásné setkání s pěveckým seskupením La 
Gioia. Nádherní chlapi, překrásné hlasy, vynikající zážitek.

Máte nějaké oblíbené místo 
ve městě či obci?

Víc než město mě láká příroda. Mám moc ráda naše jesenické hory a jejich zákoutí.

Co byste v životě nechtěla zažít?

Zažila jsem dost věcí, které bych nechtěla zažít, třeba vykolejení rychlíku. Já bych nejradši, kdyby mě žádný nechtěný zážitek radši nepotkal.

Která historka vás v poslední době pobavila?

Upřímně mě pobavil můj synovec Tomášek, když mi sdělil, že do Japonska se letí tak dlouho, že až tam přiletíte, tak už tam nikdo není. Všichni jsou radši doma.

Vaše nejoblíbenější jídlo?

Klasický smažený vepřový řízek a vařené brambory.

Co děláte, když na vás přijdou chmury?

To jsou takové chvíle, že mám chuť zalézt do křoví a lízat si rány, jak říkával Šimek 
s Grossmannem. Vezmu si nějakou dobrou knížku, nebo se podívám na pěkný film a hned je mi veseleji.

Který moderní přístroj byste oželela?

Tak to je záludná otázka a nemyslím si, že prostor tohoto rozhovoru je tak velký, že by se sem vešlo vše, čemu já technicky prostě nerozumím. Můj manžel to říká jasně – mám fajn manželku, ale technicky je prostě mrtvá.

Umím zapnout televizi, ovládat počítač, taky trochu telefon. Vše ostatní jde mimo mě. Neumím ani uvařit kávu v našem domácím přístroji. Ale mám zlatého muže – udělá to za mě.

Jana JuřenováBydliště: Staré Město, Bruntál
Povolání: ředitelka obecně prospěšných společností Liga a Aperkom, prezidentka Klastru sociálních inovací a podniků SINEC Moravskoslezského kraje
Vzdělání: vysokoškolské
Rodina: skvělé rodinné zázemí