Jan Vavřík: Relaxuji psaním literatury

Završením jeho dosavadní kariéry je ředitelská pozice v Domově pro seniory ve Vrbně pod Pradědem-Mnichově. Jaký je tento muž a zároveň autor knihy Kolotoč strachu v soukromí?

Když jste byl dítě, čím jste chtěl být?

Jako asi každý kluk jsem chtěl být popelářem a vozit se na stupátku kukavozu. Odjakživa jsem se chtěl stát spisovatelem, ale bohužel je to práce, kterou se člověk u nás v zemi neuživí. A taky jsem si přál být kouzelníkem.

Jaký jste byl žák?

Byl jsem hrozný šprt. 
I když jsem na gymnáziu procházel se čtyřkami z chemie a fyziky, vysokou školu jsem již absolvoval s červeným diplomem.

Proč děláte práci, kterou máte?

Pro mě je každá pracovní nabídka velkou výzvou.

Byly chvíle, kdy jste s tím chtěl seknout?

Jsem tu jen pár týdnů, takže určitě ne. Jsem tu spokojený a zdejší práce mě baví. Řídím se sloganem „Spokojený zaměstnanec rovná se spokojený klient", v tomto případě senior.

Kde nejvíc naberete síly, jak relaxujete?

Relaxuji psaním literatury. Manželka mi často připomíná, že bych měl vyjít do přírody, ale já si opravdu více odpočinu při psaní knih. To vypínám. Velkou výzvou je pro mě nyní momentálně dokončení románu, na němž po večerech pracuji.

Kniha má pracovní název Bůh není a je o koncentračním táboře. Podle mého je příběh ještě silnější než v případě mé prvotiny Kolotoč strachu. Knihu bych chtěl předložit svému nakladateli do konce září. Ale v tom horku se absolutně nedá psát!

Pamatujete si na seznámení se svou životní partnerkou?

Pamatuji si. Bylo to v roce 2004, kdy zrušili školu v přírodě a 
k nám do dětského domova pak přešlo několik vychovatelů. Byla mezi nimi i má budoucí paní. Poprvé jsme se setkali očima 
v ředitelně a věděli jsme, že je to napořád.

Sportujete? Který sport vás baví?

Nesportuji. Řídím se heslem Winstona Churchilla: „Absolutely no sport!" Whiskey ale nepiji, stejně tak nekouřím doutníky. Ale vím, že by bylo dobré se nad sportováním zamyslet. Roky a kila jdou nahoru.

Jaká kulturní událost vás v poslední době zaujala?

Mrzí mě, že žijeme daleko od většího města, kde by se nějaká velká kulturní událost konala. Naposledy me potěšil koncert Český kalendář od Michala Horáčka. Chtěl bych ale udělat manželce radost a dostat se na podzimní koncert Erose Ramazzottiho do Prahy.

Máte nějaké oblíbené místo?

Rozhodně je to zahrada našeho domu. Tam absolutně vypínám a děkuji své manželce, která se 
o zahradu stará. Kvůli své spisovatelské činnosti na tyto práce nemám čas.

Co byste v životě nechtěl zažít?

Smrt nejbližších lidí. Uvědomuji si ale, že to jednou bohužel nastane.

Vaše nejoblíbenější jídlo? Vaříte si ho sám?

Co se týká vaření, jsem schopen připálit i vodu na kafe. Nejraděj si dám bramborové knedlíky plněné uzeným masem se zelím. Také mám rád španělského ptáčka s rýží.

Máte raději lahvové, nebo čepované pivo? A proč?

Z piv mám nejraději kvalitní bílé víno.

Co děláte, když na vás přijdou chmury?

Nejlepší relaxací jsou oba naši psi. Stokrát se na ně můžete zlobit, vždycky za vámi přijdou, a vždycky vám odpustí. Je zajímavé, že když na vás přijdou chmury, pes za vámi přijde sám. Vycítí, že nejste ve své kůži, a vždycky vás uklidní.

Který moderní přístroj byste oželel?

Asi žádný. Bez počítače pracovat neumím, totéž platí o telefonu.