Jak jste přišel k vaší práci?

Přírodu jsem měl rád odmalička. Chtěl jsem být buď strojvedoucí, nebo přírodovědec. Nakonec vyhrála příroda a voda, možná i proto, že rodiče na Českém hydrometeorologickém ústavu pracovali. Nikdy jsem nad tím nijak zvlášť nepřemýšlel, ale nejspíš to tak opravdu bude.

Práce je mi koníčkem stále více – jakkoliv to zní nadneseně, vážím si přírody, krajiny, vody coby pramene života a myslím si, že čas nazrál k tomu, že si to stále více lidí uvědomuje silněji a častěji. Ale železnici a vlaky mám také pořád rád.

Velkým tématem posledních let je sucho. Mohl byste přiblížit, co je to vlastně sucho, jak jej poznáme a jestli se nějak dělí?

Sucha známe několik typů. Nejčastěji nalezneme termíny meteorologické, agronomické, hydrologické nebo socioekonomické sucho. Ke znakům patří nedostatek srážek nebo nedostatkové objemy odtoku ve vodních tocích, které mohou být například vyjádřeny jako polovina dlouhodobých měsíčních či ročních průměrných průtoků.

V současnosti se na úrovni ČR dokončuje metodika, aby existovaly a byly vyhlašovány stupně významnosti sucha, podobně jako stupně povodňové aktivity.

Existuje způsob, jak sucho změřit?

Sucho můžeme změřit vyhodnocením měsíčních úhrnů ze srážkoměrných stanic nebo meteorologických radarů anebo vyhodnocením vodních stavů a průtoků. V neposlední řadě je to i monitoring půdní vláhy a podzemních vod. Pro bezsrážková období jsou to prakticky ty nejdůležitější faktory.

Může v boji proti suchu pomoci i výstavba přehrady v Nových Heřminovech?

Ano. Myslím si, že právě sucho poukázalo na význam vodních děl a komplexních vodohospodářských soustav. Vím, že je to kontroverzní téma a nechci zde obhajovat či kritizovat konkrétní vodní díla, včetně vodního díla Nové Heřminovy.

Ale je třeba si otevřeně říci, že žijeme v kulturní krajině, jejíž fungování ovlivňují zejména aktuální potřeby lidské společnosti.

Kulturní krajina má daleko k přírodě?

Pokud chceme zrušit všechna vodní díla pod heslem návratu k přírodě, pak je třeba počítat s tím, že voda z kohoutku nepoteče a budeme se muset každý vydat s kbelíkem k blízkému potoku s vědomím, že už na nás možná žádná voda nezbude. Mohu uvést ještě jeden příklad?

Jistě, uveďte.

V literatuře najdete mnoho skryté reklamy na malé vodní elektrárny (MVE), jak jsou ekologičtější ve srovnání s velkými vodními díly, mezi která můžeme zařadit například Nové Heřminovy. Možná by i ekologičtější byly, kdyby majitelé dodržovali takzvané minimální zůstatkové průtoky pod jezem, ze kterého si odebírají vodu na turbíny.

Majitelé průtoky nedodržují?

Zkušenost ČHMÚ, které v letech 2015 a 2016 provedlo několik desítek měření na MVE, je taková, že tato vodoprávní rozhodnutí o minimálních zůstatkových průtocích se dodržovala jen sporadicky. Výjimkou nebyly ani momenty, kdy v řece pod jezem teklo 100 vteřinových litrů, a naopak 700 i více vteřinových litrů si provozovatel MVE vesele hnal na turbíny.

Co to udělalo s ekosystémem říčního koryta pod jezem, když byly teploty vzduchu nad 30 stupňů Celsia, to už si nejspíš každý čtenář domyslí.

A co s tím?

Upřímně vítám to, že Česká inspekce životního prostředí i některé vodoprávní úřady výrazně zpřísnily konkrétní postupy v rámci platné legislativy a svých kompetencí.

Jan Unucka, vedoucí oddělení hydrologie ČHMÚ Ostrava, vzdělání: přírodovědné a technické VŠ, věk: 40 let. Zájmy: příroda, kynologie, knihy, hudba, železnice.

Petra Hanusová