Pokud si ale chceme prohlédnout nejstarší sochu města Krnova, musíme vyrazit až do místní části Kostelce, kde vedle kostela stojí pískovcová socha sv. Jana Křtitele.

Píše se rok 1747. Kostelec je samostatná ves. Uprostřed vesnice stojí vysoký kostel, na jehož straně směrem k městu je dodnes stojící fara a za ní o kus dále se rozprostírají na místě dnešního parku budovy Melzerova statku. Naproti kostelu přes silnici stojí kovárna s velikým dvorem a dále následuje osm zemědělských usedlostí, jejichž obdělávaná pole stoupají až vzhůru k lesu, na jehož vrcholu se tyčí vrch nazývaný Pfaffenberg.

Směrem k východu se prostírá rovina utvářená loukami a obdělávanými poli, za jejichž horizontem jsou v dáli vidět hradby města Krnova s tyčícími se věžemi kostelů.

Samotný kostel sv. Benedikta je obklopený hřbitovem a obkroužen vysokou kamennou zdí. Ta má dle tehdejších zvyklostí oddělit od sebe svět živých a mrtvých. Vstup na hřbitov umožňují dvě brány. Jedna je umístěna na západní straně, druhá na východní straně směrem k městu (dnešní autobusová zastávka). Právě tato brána měla být ozdobena nově zhotovenou sochou, která by vítala poutníky přicházející od města.

Neznámý dobroděj dílo zaplatil ze svého

Vytesání sochy včetně nákladů na její vytvoření hradil v roce 1747 neznámý objednatel. Dnes již nezjistíme, proč nebyla při výběru sochy dána přednost v té době populárnímu Janu Nepomuckému, anebo patronu kostela sv. Benediktovi. Dále asi zůstane tajemstvím, proč nebyla zakázka zadána sochařům činným na Krnovsku například Georgu Lehnerovi z Opavy anebo Kapplerovi z Bruntálu. Zhotovení díla bylo objednáno u slavného sochařského mistra v Olomouci Andrease Zahnera.

Ten již ale v témže roce obdržel od radních města Olomouce životní zakázku na dokončení sloupu Nejsvětější trojice. Tato dominanta města Olomouce byla v té době rozestavěna již neuvěřitelných čtyřicet let a vystřídali se na ní tři kameníci. Sochař Zahner se zavázal zhotovit 21 ústředních soch sloupu v životní velikosti za neuvěřitelně krátkou dobu jednoho roku.

Práci dokončil v šibeničním termínu

Při sepsání smlouvy se musel konšelům zaručit veškerým svým majetkem včetně měšťanského domu, že sochy stihne vytesat v daném termínu. Neskutečné se mu podařilo splnit. Také slíbenou sochu sv. Jana Křtitele pro obec Kostelec předal v termínu na podzim roku 1747. Své nesmírné úsilí ale zaplatil tou cenou nejvyšší.

Toho roku dostal tzv. kamenickou nemoc (zaprášené plíce) a ještě před dokončením práce na sloupu Nejsvětější trojice v roce 1752 umírá. Vzhledem k tomu, že se ještě pouhých deset týdnů před svou smrtí stihl podruhé oženit s dcerou olomouckého hodináře, nechává po sobě mladou vdovu Kateřinu.

Socha přežila i válečné tažení

Zhotovená socha sv. Jana Křtitele na svém původním místě před západní branou hřbitova v Kostelci vydržela až do roku 1957. Mimo jiné přežila i Rakousko Pruské války v roce 1778, kdy Rakouská vojska ostřelovala horskými děly vesnici z Kosteleckého vrchu. Pamatovala i zrušení hřbitova v roce 1935. Největším argumentem ke zrušení hřbitova byla blízkost městského vodovodu, jehož studny jsou dodnes umístěny 80 metrů pod terénem bývalého hřbitova.

Vzhledem k velikému seskupení hrobů na malém prostoru docházelo k povrchovým splachům organických látek, jež zasáhly obecní studně. Z toho důvodu byl v Krnově mezi rokem 1880 až 1929 vysoký počet obyvatel nakažených břišním tyfem. Počet nakažených se rapidně snížil po asanaci studní v roce 1929. Z těchto důvodů byl v roce 1935 hřbitov zrušen.

Eroze změnila datum a zmátla historiky

V roce 1957 byla socha při rozšiřování silnice a demolici hřbitovní zdi přemístěna na současné místo, vedle vchodu kostela. Její původní pískovcový podstavec se již nedochoval. Zajímavostí je, že na původním podstavci byl vytesaný rok zhotovení 1747.Ten se vlivem eroze a počasí natolik změnil, že vypadal jak rok 1447. Této nepravdě uvěřili i historikové, kteří sochu učinili o tři sta let starší.

Přestože byla socha v letech 1958 a 1971 restaurována, její stav není utěšený. Tehdejší technologie opravy, provádění cementovaného potěru, jsou již v současnosti překonané. Opravená místa se drolí, vytvářejí se trhliny, do kterých zatéká voda a vlivem mrazu dochází k destrukci. Nejzřetelněji se tato situace projevuje na beránkovi ležícím vedle světce.Tomu již také chybí levá přední noha. V každém případě si tato vzácná socha Jana Křtitele zaslouží pozornost. Jinak se může stát, že za pár let budeme přemýšlet, kde zhotovit další kopii nestarší krnovské sochy.

Dalibor Zlomek