Patřilo k nim prosté jídlo, hádání budoucnosti i bohoslužba. Advent v Sudetech spadal do období, kdy se za dlouhých večerů předl po domech len. Přástky před Štědrým dnem zakončovala takzvaná Dlouhá noc.

Tehdy nastal čas k hodování. „Na stůl byla přinesena bramborová nebo kroupová polévka, uzené maso s knedlíky a jablečné křížaly. Pilo se přástkové pití, což bylo teplé ochucené pivo," popsala praxi ve slezské části Jeseníků ředitelka Státního okresního archivu Jeseník Bohumila Tinzová.

O Štědrém dnu lidé drželi půst až do večeře. Její základ tvořila mandlová polévka z mléka, vody, cukru a mandlí zahuštěná trochou mouky. Chudí lidé se pak již obvykle spokojili jen s takzvanými makovými sousty nebo jablečným závinem s hrnkem pivní polévky.

V bohatších měšťanských rodinách byla základem slavnostní večeře mandlová polévka nebo rybí polévka s jikrami. „Následovala pečená ryba na modro s mandlemi, povidlovou omáčkou a slezským knedlíkem. Ani zde nesměl chybět jablečný štrůdl," sdělila Bohumila Tinzová.

Za vyhlášenou vánoční dobrotou ve Slezsku platily takzvané lehnické bomby, koláče z perníkového těsta plněné kandovaným ovocem a polité čokoládou.

Dobu mezi večeří a půlnoční mší vyplňovali němečtí obyvatelé Jeseníků magickými praktikami. Dívky házely střevícem. Pokud se otočil špičkou ke dveřím, měla mladá žena v příštím roce odejít z domu. „Mládenci se věnovali lití olova. Rozpustili jej na lžičce a vylili do škopíku s vodou. Podle toho, co jim ztuhlý kov připomínal, usuzovali na své budoucí povolání," přiblížily etnografka Mária Kudelová a historička Miloslava Hošková.

Na Boží hod vánoční se musela na stole objevit vepřová pečeně, v chudých rodinách se v dřívějších dobách jedl pokrm s mákem, aby měla rodina hojnost.