Nad Dunajem, na území dnešního Rumunska v hornatém Banátu dodnes existuje několik českých vesnic. Cestovatel a fotograf Ivo Dokoupil si krajany v Banátu zamiloval a snaží se jejich úděl představit veřejnosti. V úterý ve středisku Méďa představil, jak slaví Velikonoce komunita Čechů, která přečkala sto osmdesát let v izolaci bez kontaktů se starou vlastí. V Banátu se dochoval folklor i český jazyk v podobě, která u nás byla aktuální před dvěma stoletími. Návštěva těchto vesnic je pro nás cestou do vlastní minulosti.

„V Banátu můžeme obdivovat zvyky, které známe už jen z vyprávění našich prababiček. Velikonoční svátky jsou pro ně nejdůležitější událostí křesťanského roku. Zvony v kostele jsou tento den zavázány na znamení smutku, takže děti s řehtačkami místo nich oznamují začátek nového dne.

U křížku se chlapci zastaví, pokleknou a recitují popěvky, které tady, v rumunských horách nad Dunajem, připomínají vzdálenou českou vlast: „Židi nevěrný, na kopci černým, kopali jámu, Ježíši Pánu, aby ho jali, ukřižuvali, na Velkej pátek do hrobu dali, na Bílou sobotu zas vykopali,“ popsal Ivo Dokoupil velikonoční folklor v největší české vesnici Gerník, popěvěk se dochoval ve starém západočeském dialektu.

Velikonoce v Banátu začínají Květnou nedělí, kterou provází svěcení kočiček. Podle křesťanské tradice v tento den vjel Ježíš do bran Jeruzaléma, kde později našel svou smrt. Na Zelený čtvrtek, což je připomínka poslední večeře, přijíždí do českých vesnic z údolí Dunaje český farář. Průvod věřících se vydává na pouť kolem kostela. Celé procesí zpívá a třikrát obchází kostel, aby tímto magickým způsobem bylo přivítáno jaro. Na znamení smutku jsou v celém kostele sochy zavázány šátky a farář během mše umývá nohy dvanácti mladým chlapcům jako výraz pokory přesně tak, jako to kdysi v tento den dělal i Ježíš.

Na Velký pátek každý kluk musí vyrazit s řehtačkou, bumbačkou a klapačkou. Bumbačky, podivné rachotící dřevěné skříňky s klikou, se nikde jinde než v Banátu nedochovaly. Každý z těchto zvláštních nástrojů používá jiný mechanismus, jejich úloha je stejná – vyluzovat co největší rámus, aby ho slyšela celá vesnice. Řehtá se od sedmi hodin ráno a pak se prochází vesnicí vytrvale sem a tam každou hodinu.

O dalších termínech výprav do Banátu s Ivo Dokoupilem se dozvíte na www.banat.cz.

Křížová cesta na Velký pátek patří v Banátu k nejkrásnější velikonoční podívané. Slavnostně oblečené procesí stoupá do strmého kopce, který je připomínkou Ježíšova utrpení na kříži. Bílá sobota je den ticha, kdy byl Ježíš zabalen do bílého plátna a uložen do hrobu a nedělní Boží hod je den koledníků, kteří krajinou roznáší dobrou zvěst: Ježíš vstal z mrtvých. Po vesnicích chodí skupinky koledníků, zpívají velikonoční koledy a dostávají od hospodářů vajíčka nebo peníze.

„Pomlázky se už ve vesnicích nepletou, i když je všichni znají, takže se zdá, že tento zvyk zanikl teprve nedávno. Na velikonoční pondělí pak bývá slavnostní mše a bývá zvykem chodit na táčky k příbuzným. Večer pak začíná velikonoční tancovačka, která bujarým veselím ukončuje půst a střídmost velikonočních svátků,“ uzavřel Dokoupil vyprávění o Velikonocích u krajanů v Banátu, kde žije už osmá generace Čechů.

První sem přišli v roce 1823 na popud podnikatele se dřevem Magyárliho, který je sem nalákal na dobře placenou práci v lesích. Nabídl jim kolonizaci vylidněného horského území, které po válkách s Tureckem patřilo Rakousku.

Ivo Dokoupil přímo z krnovské přednášky odjel na Velikonoce do Banátu, kde řadu let působí jako pracovník společnosti Člověk v tísni i jako průvodce turistů. Letošní Velikonoce společně s dalšími jeho turisty stráví v Banátu například i mluvčí krnovské radnice Dita Círová.