Jako vysokoškolský student se s kamarádem vydal pracovat do Itálie poprvé v červenci v roce 1999.

„Jeli jsme naslepo, a to byla chyba, tam jsme totiž zjistili, že letní brigády se tam sjednávají už v lednu. No tak jsme jeli s nepořízenou zpátky do Čech. Jel jsem stopem a stopnul jsem si chlapíka, nějakého podnikatele z Prahy, dal jsem se s ním do řeči a vykládal jsem mu o tom, jak jsme nesehnali práci, a když jsme byli už tady ve Šternberku, vybalil na mě, že tam má známé a že nám to domluví – a domluvil. Tak letos tam jedeme už podesáté,“ zavzpomínal Petr.

Parta, se kterou Petr jezdí, obvykle ve stejné sestavě, sklízí jablka v městečku zvaném Caldonazzo. Brigádníci češou dva až čtyři týdny deset hodin denně, a to i o víkendu.

„Záleží na úrodě,“ doplnil Petr. Zaplatí si cestu, dovezou vlastní jídlo a ubytování obstarává farmář. Pracanti jsou placeni za hodinu odvedené práce částkou šest eur.

„Obvykle to je pohodová práce, pokud se člověk naučí správně česat. To trvá tak tři týdny, než se trhač naučí. Ale záleží i na počasí. Vzpomínám si i na to, když jsme trhali po pás ve sněhu a v mrazu, kdy jablka byla červená od krve, jak jsme měli popraskané ruce,“ pokračoval ve vyprávění Petr.

Co se týká jazykové vybavenosti, tak Petrův zaměstnavatel hovoří německy a italsky. „No dneska už spolu mluvíme takovou hatmatilkou, je to takové trhačské esperanto,“ řekl Petr.

Jiné poměry jsou na Novém Zélandu, kam se Petr za prací před časem také vydal. Jelikož už byl zkušenostmi vybavený trhač jablek, vydělal si tímto způsobem mnohem více než v Itálii, přestože tamní zemědělci jsou pověstní svou škudlivostí. Cena za odvedenou práci mnohdy nepřesahuje minimální mzdu, a to v přepočtu přibližně pětadvacet tisíc korun.

„Tam nám platili za to, co jsme načesali. Třeba na třešních jsem si tam nevydělal nic, protože jsem to neuměl. Dobře placená práce je u krav, tu jsem si zkusil taky,“ pochlubil se Petr. Práce u dobytka ale už vyžaduje odborné znalosti anebo výbornou technickou znalost angličtiny. „Tak u krav jsem přišel sice o čich, ale zase jsem se tam naučil jezdit na motorce, protože dnes v době pokroku se krávy do kravína zahánějí na motorce,“ vyprávěl Petr.

V kravíně se pracuje deset dní v kuse a poté následují čtyři dny volna. Ubytování zdejší farmáři zajišťují brigádníkům, kteří jezdí pravidelně, nebo pro ně pracují dlouhodobě. Každý farmář ale nabízí jiné podmínky a jiný výdělek. Proto Petr doporučuje raději dopředu zjistit o brigádě co nejvíce informací. „Pokud jde třeba o ta jablka, tak bych každému doporučil si to natrénovat a vyzkoušet nejdřív doma a pak se rozhodnout,“ dodal Petr.

Zuzana Pršalová