Ivo Dokoupil: Pelhřimovský kostel jsme 
objevili úplnou náhodou

Jako koordinátor Hnutí DUHA Jeseníky tam za pomoci dobrovolníků každoročně organizuje záchranné práce na kostele sv. Jiří v zaniklé vsi Pelhřimovy.

Pelhřimovy na Osoblažsku jsou opuštěná vylidněná vesnice, do které vede jen blátivá cesta, takže tam moc lidí nezabloudí. Kdy jste poprvé uviděl pelhřimovský kostel?

Pelhřimovy, ze kterých už zbyl jen kostel a dvě chalupy, jsme
v roce 2001 objevili náhodou. Hnutí DUHA Jeseníky organizovalo na Osoblažsku tábor, který byl zaměřený na ekologickou výchovu. Přijeli jsme tam pomáhat s budováním a údržbou oplocenky, takzvaného biokoridoru.

Tehdy se kolem Slezských Rudoltic vysazovaly pásy zeleně, ve kterých dnes, po patnácti letech, už jsou pořádně velké stromy. Kromě práce jsme také chtěli poznat okolí, a tak jsme natrefili na pelhřimovský kostel. Byl v havarijním stavu a úplně zarostlý pralesem, takže bylo snadné ho přehlédnout.

Osud kostela nás zaujal tak, že jsme zorganizovali koncert Oldřicha Janoty, abychom upozornili veřejnost i příslušné orgány na havarijní stav především střechy. To přimělo okresní úřad k uvolnění peněz aspoň na první částečnou opravu.

Dnes má pelhřimovský kostel novou střechu a Hnutí DUHA Jeseníky je jeho majitelem. Jak se stalo, že ekologická organizace vlastní církevní stavbu?

V následujících letech se už tábory Blažené Osoblažsko zaměřily přímo na kostel. Vyklidili jsme náletové dřeviny 
z areálu kolem kostela a začali jsme o jeho dalším osudu jednat s majitelem, s biskupstvím římskokatolické církve.

Pro církev nemá smysl opravovat památku na odlehlém místě, která už nebude sloužit věřícím. Proto jsme iniciovali převod kostela z majetku církve na naše občanské sdružení. V kostele pak hráli další hudebníci: manželé Havlovi a Pepa 
Streichl.

Rozhodující okamžik nastal na jaře 2006, když se pod tíhou sněhu prolomila a sesunula na zem střecha kostela. Bylo jasné, že pokud se nepodaří rychle pořídit novou střechu, voda kostel zničí definitivně. Od ministerstva kultury jsme získali peníze na zahájení oprav.

Náklady se podařilo výrazně snížit díky dobrovolníkům, kteří byli ochotní zde zadarmo odpracovat spoustu hodin.

Tábory, při kterých dobrovolníci pracují na kostele, organizujete už patnáct let. Jaký byl letošní ročník?

Přijelo asi dvacet lidí z celé republiky ve věku od patnácti do padesáti let. Přijeli z Prahy, Brna, Ostravy nebo Českého Těšína, ale i také z našeho regionu. Podpořilo nás ministerstvo kultury, Moravskoslezský kraj i obec Slezské Rudoltice, která nám nabídla ubytování, protože v Pelhřimovech není elektřina ani pitná voda.

Užitkové vody je tam dost v potoce i ve studni, a na stavební práce nebo kulturní akce máme elektrocentrálu, ale ubytovat se tam ještě nedá. Letos jsme dělali vnitřní omítky a krásnou podlahu z modřínového dřeva na kůru. Také jsme pomáhali restaurátorovi Filipu Menzelovi, který tam prováděl průzkum středověkých omítek.

V Pelhřimovech je jistě práce jako na kostele. Mají táborníci čas i na něco jiného?

Samozřejmě práce není všechno, a kromě Pelhřimov poznáváme na kolech celé Osoblažsko. Pořádáme společně s místními gastronomickou soutěž Rudoltický koláček, máme v programu koupání, fotbálek nebo nocování v Bohušově na zřícenině hradu Fulštejna.

Letos jsme byli v kině na filmu Velká nádhera, který, mimochodem, vřele doporučuji.

Odkud jste letos do Pelhřimov přijel a kam zas odjíždíte?

Přijel jsem z Ruska a odjíždím do Ruska. Tedy spíš odlétám do Vladivostoku. Budu tam dělat průvodce turistům, kteří se zajímají o Transsibiřskou magistrálu.