Po trzích obráží a hrady Kristína Chrastinová spolu se svým přítelem, uměleckým kovářem Richardem Červinkou. Je to ona, která z látek vyrobených včelami zužitkuje prakticky všechno. Od medu přes svíčky, perníčky, vyrábí z něj propolis. Propolis pomáhá k léčbě aftů, a je lepším prostředkem na opary než alkohol.

„Propolis rychleji hojí vlastně tím, že v něm jsou stejné vitaminy jako v medu, a ty léčí lépe než plato nějakých chemických prášků," uvedla mladá včelařka. Od toho právě včely jsou, aby přírodními látkami pomáhaly lidem navodit dobrou náladu a aby jim navracely zdraví. Imunitu jsou schopny včely dát i svými žihadly, když do lidského těla vpraví protilátky, jimiž se tělo brání proti nebezpečným cizorodým látkám z okolí.

Imunita je důležitá především pro obyvatele větších měst, jen nesmí být lidé na včelí výrobky alergičtí. „Stávají se případy, že si člověk nevšimne, a třeba s pitím polkne včelu. To je velký malér, známe případy, kdy se dotyčný kvůli včelímu píchnutí zevnitř do krku i udusil," uvedla včelařka Chrastinová, jejíž dědeček též dodnes včelaří. Včelu lze snadno polknout i při jízdě na motocyklu nebo na kole, takže opatrnost je i při cestování opravdu na místě.

Včelařku už pobodaly včely nejednou, ale jak říká, pokud ji nepíchne včela do úst nebo do očí, neděje se nic. V opačném případě vypadá po bodnutí jako po botoxu. „Když jdu ke včelám, vždy sázím na ochranný oděv i pokrývku hlavy. Mám sice třeba krátký rukáv, ale pusu a obličej si určitě vždy chráním," sdělila valšovská obyvatelka, která se včelaření věnuje tři roky.

Včely se u česla včelínu valšovské včelařky jen rojily. Autora článku při fotografování včely v sebeobraně bolestivě popíchaly žihadly, čímž samy sebe připravily o život.

Zájem o včelí výrobky neupadá, kupci jsou prý více zvikláni cenou než kvalitou medu. „Raději jdou do hypermarketu a koupí si sice levný, ale ředěný med. Některý takový ani nemá s medem nic společného. Přišli, že si koupili med na pečení, a že jim nechutnal…," popsala Chrastinová. Med na pečení je přitom jen medem podřadné kvality, není určen k přímé spotřebě. I zde platí, že kdo chce šetřit, rozhodně si nepochutná, a vystavuje se zdravotnímu riziku.

„Já s cenou nahoru nejdu, ale musíte si uvědomit náklady spojené s jeho výrobou. A když třeba stoupne cena cukru a chceme vyrábět kvalitně, někde se to musí projevit," ujistila Chrastinová. Včely je nutné zakrmit i na zimu, čímž se včelařce náklady zvyšují. Pokud je deštivý rok, včely veškerý med, který vyrobí samy, spotřebují. Když po snůšce pampelišek včelařka nestačila med na začátku června vybrat – začalo pršet a bylo chladno –, bylo po medu.

Déšť uškodí i tehdy, když spláchne pyl z rostlin. Zatím naděje na letošní pěknou snůšku medu je. Jen to chce více slunečných dnů. „Vesměs pěstuji pampelišku, můj med je tedy pampeliškový. V okolí Valšova naštěstí není pěstována řepka," dodala včelařka, podle níž je důležité včely hlídat, když se rojí, aby neuletěly i s medem. Stane se to tehdy, když se vylíhne další matka, a ta je se svou družinou z původního úlu schopna odnést i dobrou půlku medu. Když je nechytnete, přišli jste o včelstvo i s medem.

Největší strach má Kristína Chrastinová z včelího moru

Včelí mor je tím nejhorším neštěstím, které může včelaře postihnout. Někdy si včelaři přivlečou mor sami, když například v lese odloví divoké včely, a nákazu zanesou do vlastního chovu. Také volný roj může přiletět, a do chovu mor zanést.V takovém případě je nezbytné včely, úly a další pomůcky používané pro chov neprodleně spálit.