Dnešní padesátníci prožívali dětství na rozestavěných sídlištích, kde ještě nebyly dokončené chodníky, trávníky ani dětská hřiště. Vůbec jim to nevadilo, protože mohli dovádět na všudypřítomných hromadách výkopové zeminy.

Mnozí pamětníci chtějí ukázat dnešním dětem, kolik zábavy užili na haldách. Předat jim zkušenost, jaké to je hrát si na hromadách hlíny na honičku, na schovku, klouzat dolů, běhat nahoru nebo házet hroudami. Za těmito zážitky musí vyrazit na výlet do Úvalna. Úvalno totiž začalo využívat deponii výkopové zeminy jako originální retro hřiště.

Rodiče vzpomínají na dětství

Zájem dětí je obrovský a dospělí jejich hrám spokojeně přihlížejí. Vzpomínají na atmosféru svého dětství a vybavují se jim dávné zážitky. Odřená kolena a tepláky umazané od hlíny. K dětským hrám kdysi patřilo určité riziko, překonávání strachu, drobné oděrky i občasný pláč. Děti se při hrách učily, že musí něco vydržet. Nikoho nenapadlo žalovat, když kamarád kamaráda v zápalu hry omylem trefil hroudou.

Současná dětská hřiště se staví podle stejných evropských norem. Jsou úředně schválená, bezpečná, omyvatelná, kontrolovaná, udržovaná, provozovaná.

Pamětníci s láskou vzpomínají na dětství za socialismu, ke kterému patřily haldy vedle staveniště. Z této nostalgie se v Úvalně zrodila Herní hromada hlíny (HHH). Místní děti hlínu milují. "Proč stavíme ta hřiště, když děti si nejraději hrají zde? Na tento kopec nemáme certifikaci bezpečnosti, pravda," představila obec Úvalno fenomén HHH na svém Facebooku.

Hned se objevila spousta nápadů jak HHH vylepšit. Třeba adrenalinovou dráhou pro odvážné cyklisty. "Jako malí jsme si takhle přece taky hráli a drtivá většina z nás to ve zdraví přežila," glosoval retroatmosféru v Úvalně Dalibor Rebroš, který je nejen pamětník, ale také tatínek.