"Před několika měsíci se mi otočil život o 180 stupňů. S kamarády jsem trávil večer u bazénu a dobře jsme se bavili. Koupali jsme se, povídali si. Skočil jsem do vody a… Najednou bylo něco špatně," ohlíží se za osudným večerem Honza.

Uklouzly mu nohy, nemohl se pohnout

"Viděl jsem se již na dně, jak se topím, nemůžu nad hladinu. Něco mi říkalo: pomalu vydechuj a vypouštěj bublinky, oni uvidí, že si nedělám jen legraci, že se opravdu nemohu hýbat a vyplavat nad hladinu," líčil nezáviděníhodné chvilky do té doby naprosto zdravý mladík.

Honza měl štěstí, že kamarádi zachovali chladné hlavy

"Mí kamarádi rychle pochopili a pomohli mi dostat se na břeh. Měl jsem štěstí, neudělali větší zkázu, než jsem si způsobil skokem do bazénu. Moc jim děkuji," vzkazuje Honza.

Osmadvacetiletý Honza z prostějovské místní části Čechovice, je po těžkém úrazu upoután na invalidní vozík. Foto: archiv rodiny, se svolenímZdroj: Deník/VLP ExternistaNásledovalo několik operací, rehabilitací a nakonec invalidní vozík. "Sanitka přijela za pár minut. Pak teprve nastal ten kolotoč. Vyšetření, operace, jedna nemocnice, druhá nemocnice a nyní rehabilitační ústav. Teď jsem schopen se pohybovat s pomocí na vozíku, stále se snažím zlepšovat, stále se snažím být samostatnější," popisuje svůj stav po osmi měsících od zranění.

Poškození míchy bylo velké. "První věta lékaře po operaci byla, že budu hýbat jen hlavou. Naštěstí se částečně rozhýbaly i ruce, na nichž teď tvrdě pracuju. Sám ale zatím nemohu napsat ani tenhle příběh, a proto mi pomáhá mamka. Celkově mám ve své rodině obrovskou oporu a za to jí moc děkuju," je vděčný Honza.

Začíná úplně nový život

"Je to více než půl roku, co jsem nebyl doma, kromě krátkých jednodenních návštěv a pár dnů na Vánoce. Ale jsem vděčný, že mám možnost se v rehabilitačním ústavu učit, jak žít, jak se sebou pracovat a jak se osamostatnit," říká mladý rekonvalescent.

Rodiče se s nemocným Martínkem vrátili z operace ve Francii.
Vše proběhlo skvěle. Martínek se lepší, řekl jeho otec po návratu z Francie

Honza už třeba ví, že se musí přizpůsobit mnoha novým skutečnostem. "To, že nemůžete jít kam chcete, zvednout se, najíst se nebo dokonce potřebujete pomoc v zásadních věcech, jako je třeba hygiena či jídlo. Musíte mít stále na paměti, že si musíte o cokoliv říct. Někdy je to s úsměvem, někdy ne. Je to jiný život, který si nedokážete představit, dokud se to nestane právě vám," dodává.

Na Honzově dlouhé cestě čeká spousta překážek

Trápí ho i finanční náročnost. "Teď potřebuji invalidní vozík, systém na přesuny, speciální postel a spoustu dalších věcí k samostatnosti. O některých zatím nemám ani tušení, že je potřebuji. Postupně na to přicházím," vysvětluje a uzavírá: "Bohužel jsem záhy zjistil, že tyto pomůcky pojišťovna hradí jen částečně a uvědomil jsem si, že bez další pomoci nejsem schopen uhradit všechny poplatky."

Pomoci Honzovi lze prostřednictvím platformy Donio. Za necelý týden, kdy byla sbírka pro Honzu založena, mu přispělo více než 120 dárců. Přidat se můžete i vy.
Klikněte zde: Život v pohybu pro Honzu po úrazu míchy

Osmadvacetiletý Honza z prostějovské místní části Čechovice, je po těžkém úrazu upoután na invalidní vozík. Foto: archiv rodiny, se svolenímOsmadvacetiletý Honza z prostějovské místní části Čechovice, je po těžkém úrazu upoután na invalidní vozík. Foto: archiv rodiny, se svolenímZdroj: Deník/VLP Externista