Honza má za sebou přes dvacet náročných operací a desítky chemoterapií v motolské nemocnici. První operaci v Praze prodělal už jako batole, když mu nebyl ani rok. Každodenní boj s následky onkologické choroby zvládá díky své mamince, čtyřicetileté Jiřině Terazové. Oporou mu vždy byl také mladší bráška Matěj. „Nádorové onemocnění, které mu bylo diagnostikováno jako jedenáctiměsíčnímu dítěti, zasáhlo močový měchýř i další orgány.

Metastázy se mu rozšířily i do plic,“ vzpomíná maminka Jiřina Terazová. Přestože lékaři tehdy chlapci nedávali moc nadějí na přežití, pustili se do náročných operací močového měchýře, močovodů, prostaty, plic, jícnu, tlustého střeva i dalších životně důležitých orgánů. To, že Honza rozsáhlé onkologické onemocnění překonal, je zázrak.

Prodělal rozsáhlé operace dýchacího, trávicího i močového systému. Přišel o močový měchýř a část střev. Jedna z jeho ledvin funguje na dvacet procent. „Honza má z ledvin vývod, který odvádí moč. Musí se pravidelně čistit, aby neměl bolesti,“ konstatovala maminka.

Podle byrokratů je Honza zdravý

To, že se Honza navzdory řetězci zdravotních komplikací na první pohled v ničem neliší od svých zdravých vrstevníků, jeho rodině paradoxně přineslo obrovské problémy. Přestože mu byl v roce 1995 trvale přiznán statut ZTPP, před dvěma lety mu byly tyto výhody posudkovým lékařem z Okresní správ sociálního zabezpečení (OSSZ) v Bruntále zcela odebrány.

„Syn prodělal v roce 2008 čtyři vážné operační výkony a jeho stav se podstatně zhoršil. Bohužel se posudkoví lékaři z Bruntálu jen striktně drželi zákona, podle kterého nárok na průkaz ZTPP mají pouze imobilní lidé či lidé se zjevným postižením. Když má Honza zdravé ruce i nohy a je chytrý, tak podle zákona znamená, že je zdravý. Nepomohl nám apel na ministerstvu práce a sociálních věcí ani odvolání ke Krajskému úřadu v Ostravě, který rozhodl shodně jako OSSZ v Bruntále,“ uvedla Jiřina Terazová.

V dané situaci by rodině pomohla třeba i kartička přednostního parkování pro vozíčkáře. „Věčné návštěvy nemocnic, kde musíme platit celé dny parkovného, nám finanční situaci nezlepšují. Pokud nebudeme mít podporu státu, je pro nás nesmírně těžké Honzovi zajistit odpovídající péči. Bydlíme na Osoblažsku, kde je vysoká nezaměstnanost, a pokud bych práci sehnala, stejně bych si netroufla nechat ho doma samotného. Když například dostane kolikové bolesti, okamžitě vyrážíme do Fakultní nemocnice v Motole. Jen tam mu umí pomoci. Nemocnice je vlastně náš druhý domov,“ dodává maminka Jiřina Terazová.

Velký sen: stát se automechanikem

Honza se od svých vrstevníků liší také tím, že například nikdy nebyl na dovolené, táboře či v kině. Přestože Honzovi jeho zdravotní stav asi nikdy neumožní normálně pracovat, je rozhodnut jít za svým snem a vyučit se automechanikem. Střední škola automobilní mechanizace a podnikání v Krnově mu v tom maximálně vyšla vstříc.

Jen díky individuálnímu přístupu mohl v září nastoupit jako žák oboru automechanik-opravář motorových vozidel. „Pokud žák ze zdravotních nebo jiných objektivních důvodů nemůže splnit kritéria pro přijetí, posuzujeme jeho případ individuálně. Honzův studijní plán se přizpůsobí jeho aktuálnímu zdravotnímu stavu, protože tempo vyučování samozřejmě musí respektovat jeho dlouhodobé zdravotní problémy. Bude studovat, jak mu to jen zdraví dovolí. Pokud bude muset kvůli léčbě trávit delší dobu mimo školu, pedagogové mu vyjdou vstříc. Udělají si čas třeba i o prázdninách, jen aby učivo dohnal,“ uvedl ředitel školy Zdeněk Welna, který Honzovi ukázal všechny učebny a dílny, které bude navštěvovat.

„Žák oboru automechanik si může u nás udělat řidičský i svářečský průkaz, ale v Honzově případě bude záviset hlavně na jeho zdravotním stavu, zda dostane potřebné lékařské potvrzení. Samozřejmě se nemusí bát, že po něm budeme chtít nějaké zatěžující práce a svým spolužákům v hodinách tělocviku bude nejspíš jen fandit,“ dodal ředitel Zdeněk Welna.