Každoročně na podzim se myslivci scházejí na honech a natláčkách, zúčastňují se jich členové sdružení a pozvaní hosté, kolegové ze sousedních sdružení a myslivečtí přátelé. Průběh bývá vždy stejný, společný úvodní nástup, pak lov a nakonec společenské posezení na poslední leči.

„Dobré ráno, vítám vás všechny na naháňce v našem sdružení.Natéto naháňce, která má tři leče, budeme lovit lišku, sele a lončáka prasete divokého. Především chci všechny účastníky upozornit na zákaz požívání alkoholu během této společné akce, který vyplývá ze zákona a střelce na bezpečné zacházení se zbraní. Střílet v jednotlivých lečích je možné pouze ven, aby nedošlo k postřelení některého z honců, kteří jsou z důvodu zvýšení bezpečnosti při lovu oblečeni do reflexních vest,“ pronesl myslivecký hospodář Pavel Suchánek ze sdružení Sokol Hošťálkovy, který je pověřen vedením naháňky.

Poté se všichni vydávají směrem k lesu. Honci tvoří skupinky stejně jako myslivci. Po pár minutách jsme u první leče, která je místem, kde by se měla nacházet právě zvěř, na kterou se naháňka pořádá. Za pár minut bude jasné, zda myslivci ze sdružení dobře obeznali lokalitu a zda je tam zvěř. Po rozestoupení myslivců okolo leče dostává vrchní honec pokyn ke srovnání řad. „Tlačíme, jdeme pomalu a držte řadu i rozestupy,“ pronesl vrchní honec. A skupinka honců vyráží do houštiny Honci dělají hluk, aby zvěř vyplašili a prochází leč určeným směrem. Občas zaklepají dvěma kusy dřeva o sebe.

Nejlepší je zvěř jen vyrušit a přimět k pohybu, ne ji přímo vystresovat a přinutit k rychlému úprku. Po chvilce se nese po řadě honců: „Srna, srna, srna. Běží vlevo. Nestřílet!“ Lovcům tak honci dávají najevo, aby se náhodou neukvapili a nepřišli během vteřiny o dobrou pověst a třeba i lovecký lístek, srnčí zvěř se na natláčkách neloví. Pak dlouhé minuty zase nic. Hluční honci se baví, zda je leč dobře obeznaná a zda v lesích ještě nějaká zvěř je. Ačkoliv oni sami neloví, přece jen nechtějí mít pocit, že se po lese plahočí zbytečně. Navíc je fyzicky náročné procházet pečlivě houštiny, prodírat se křovím, škrábat se do kopce a slézat ze svahu. Myslivci si také proto dobrých honců váží.

„Liška, liška,“ zakřičí jeden z honců, „běží vlevo.“ Vyplašené zvíře peláší dál. Ostatní honci jej hlásí a drží řadu, aby šelma neproběhla mezi honci. Po chvíli se ozývají dvě rány. „Možná to má za sebou,“ pronesl mladý klučina v reflexní vestě. Na konci leče čeká na všechny občerstvení. Všichni si vypráví zážitky a pijí horký čaj. Někteří z promrzlých honců by chtěli dát před čajem přednost kalíšku tekutých švestek, ale vydrží a nechají pálenku v baťůžcích. Také jsou před lovci a honci ještě dvě leče. V tu chvíli přichází myslivci a jeden z nich nese svůj úlovek, krásně zbarvenou lišku. „Lovu zdar,“ blahopřejí kolegovi ostatní myslivci. „Lovu dík,“ poděkuje úspěšný lovec. Na chatě za přesnou ránu bude muset koupit kolegům láhev něčeho dobrého. Zapomenout nesmí ani na honce, bez nichž by liška z úkrytu nevyběhla.

Ve druhé leči honci vytlačili jen několik srn. Lesem se prohnal také silný jelen. Honci, kteří jej zahlédli, tvrdili že čtrnácterák, tedy že má na každém parohu sedm výsad. Třetí a poslední leč tohoto honu sice nebude nikterak dlouhá, ale ve velmi náročném terénu plném houští. Honci vyráží. Najednou se před nimi zjeví tlupa divočáků. Zvěř honci vyplašili, divočáci běží kupředu. Zleva už někdo hlásí „Prasata, prasata.“ Ozývá se rána. Po ní druhá, krátce na to třetí a čtvrtá. „Konečně,“ pronáším ke kolegovi. Na konci leče zjišťuji, že se myslivcům podařilo střelit pouze jedno přes jeden rok staré prase, lončáka. Dvě rány tlupu minuly. Střelce, který se zmýlil v přesné mušce a chybil, čeká asi myslivecký soud. Tedy žertovné pokárání a potrestání.

Všichni společně míří na loveckou chatu a již z dálky cítí vůni srnčího guláše. Před chatou je naháňka zakončena výřadem se slavnostním nástupem všech zúčastněných, čímž myslivci dávají hold ulovené zvěři a dík svému patronovi svatému Hubertu tak, jak káží myslivecké zvyky a tradice. Pak už všechny čeká dobré jídlo a příjemná zábava. U plného talíře nabírají síly a brzy přijde čas na vyprávění příběhů a příhod z lovu a dojde i čas na to, udělat si legraci z myslivce, který minul.