Krnovská firma Gebrüder Rieger se ve své době vypracovala mezi nejvýznamnější výrobce varhan v celém Rakousko-Uhersku. Postavila skvělé varhany, které provázejí bohoslužby v Holčovicích už 124 let.

Dědictví otců, zachovej nám Pane

Pro Jiřího Vachalu jsou holčovické varhany nástrojem, díky kterému už v dětství objevil krásu liturgické hudby. Když si uvědomil, jak se na jeho oblíbených varhanách podepsal červotoč, myši, trus ptáků a zub času, rozhodl se věnovat své úspory na generální renovaci.

„Dědictví otců, zachovej nám Pane, zpívá se v jedné písni, kterou na nich v kostele hraju. Tak jsem si uvědomil, že samotné varhany jsou dědictvím, které bychom měli v Holčovicích zachovat,“ vysvětluje hudební pedagog Jiří Vachala, proč se stal hlavním sponzorem oprav.

Na Krnovsku se k Vachalovi hlásí několik generací muzikantů, protože učil na umělecké škole klavír a hudební nauku v letech 1947 až 2009. Zjistil, že ani v důchodu se neobejde bez hudby, a tak dnes působí jako varhaník v rodných Holčovicích.

Nápad se zrodil na koncertu v Heřmanovicích

Ivana Bolfová z Holčovic byla u toho, když se zrodil nápad na opravu varhan.

„Začalo to tím, že nás pan farář Pavel Zachrla pozval do kostela v Heřmanovicích, kde koncert představil hlas nově opravených varhan. Při té příležitosti jsme se začali bavit s našim varhaníkem Jirkou Vachalou o nástroji v Holčovicích. Že už taky nutně potřebuje opravy a kolik by to asi stálo. Tak jsem nadhodila, že pokud by Jirka podpořil opravu nástroje, na který nám tak krásně hraje, zůstane po něm v Holčovicích něco krásného a hodnotného. Přikyvoval - jdeme do toho. Ještě dlouho jsem nevěřila, že to sponzorování myslí vážně,“ vzpomíná Ivana Bolfová, jak to celé začalo.

„V uplynulých pěti let jsme na kostele v Holčovicích opravili fasádu za šest milionů. Právě jsme rozjížděli restaurování vitrážových oken, ale s varhanami jsme nepočítali. Jen díky velkorysému sponzorovi, kterým je náš varhaník Jiří, jsme si mohli dovolit tak rozsáhlou opravu varhan,“ potvrdil Pavel Zachrla.

Bezúdržbové varhany: majstrštyk Riegerů

Organologem Ostravsko-opavské diecéze je Jiří Krátký z Milotic nad Opavou. Holčovické varhany, které fungují desítky let téměř bezúdržbově, považuje za protipól současného světa, kde výrobky vydrží sotva záruční dobu a pak se automaticky vymění za nové.

„Holčovické varhany vypadají a fungují prakticky stejně, jako když je Rieger v roce 1900 postavil. Stačí nejzákladnější údržba a minimální péče. Máme před sebou dědictví slezského a hlavně krnovského varhanářství. V tomto prostředí, kde varhanáři mluvili německy, se dbalo na kvalitu. Jsou postavené tak dobře, že k autorům cítíme respekt a současně závazek předat jejich dílo následujícím generacím. Všechno obnovíme v původním duchu, aby v Holčovicích vydržely hrát další století,“ řekl Jiří Krátký, když v Holčovicích dohlížel na rozebírání nástroje.

Píšťaly i další prvky byly převezeny k odborným restaurátorským zásahům do krnovské varhanářské dílny Roberta Ponči.

Německy mluvící varhanáři vsadili na kvalitu

Holčovické varhany jsou typickým zástupcem období varhanářského romantismu. Zní mohutně a hutně, což se skvěle hodí i pro současnou katolickou liturgii.

„Představují vrcholnou nejdokonalejší fázi vývoje mechanické traktury. Mají maličkou skříň, do které se varhanářům podařilo směstnat dvanáct rejstříků. Bohužel jsou dost napadené červotočem a znečištěné ptačím trusem. Také je na nich patrné opotřebení. Přes nějaké neodborné zásahy zůstaly v téměř původním stavu. Vypadají stejně, jako když je Rieger v roce 1900 postavil, a proto jsou cenné také z hlediska historie varhanářství,“ doplnil organolog Krátký s tím, že zmínky o holčovických varhanách najdeme i v odborné literatuře.

Podle jeho zkušeností v kostelech, kde stavěli nástroje česky mluvící varhanáři, ani zdaleka nejsou použity tak kvalitní materiály.

„V Čechách jsou sice varhany zajímavé designově, ale technologicky a materiálově jsou téměř všechny podprůměrné. Krnovský varhanář Rieger nebyl až tak zajímavý vzhledově, ale po technické stránce jsou jeho nástroje neuvěřitelně vyzrálé. Jsou postavené tak, aby fungovaly, dokud je úplně nesežere červotoč. Takový nástroj se vyplatí udržovat, než kupovat nový. Budou v Holčovicích hrát, i když my tady už dávno nebudeme,“ uzavřel Jiří Krátký.