Když Vladimír Blucha přišel do Krnova v červnu 1945, bylo mu třináct let. Tato první poválečná generace krnovských dorostenců se rychle nadchla pro kopanou, atletiku, košíkovou i hokej.

V DRESU BOTOSTROJE KRNOV

„Na kluzišti se dala dohromady skupina studentů, které se ujal hokejový trenér pan Malík. Krnovský hokej podporoval strojírenský podnik, který byl pobočným závodem Baťových závodů ze Zlína. Proto se první poválečný hokejový oddíl jmenoval Botostroj Krnov, ale jen krátce, než se ten podnik přejmenoval na Strojosvit," zavzpomínal Vladimír Blucha, jak poprvé oblékl hokejový dres s nápisem Botostroj Krnov.

Nadšení hráčů bylo velké, ale zkušenosti žádné a výstroj primitivní.

NA HOKEJ V KŘÍŽOVCE

„Měli jsme krátké kalhoty, rukavice, chrániče kolen a rukou, ale o přilbách pro hokejisty jsme nic nevěděli. Na hlavách jsme měli buď čepice, nebo z vlny upletenou čelenku. Říkalo se jí křížovka, protože na hlavě se ty pruhy křižovaly. Na kluzišti, tam, co je dnes restaurace Kartáč, jsme v přízemí měli šatny pro hokejisty. Je možné, že tam ty šatny zřídili už němečtí příznivci hokeje, ale o nich nic nevím," popsal Blucha hokejové začátky v Krnově po válce.

Na starém krnovském kluzišti se odmetal sníh z ledové plochy tak, aby se o hromady mohly opřít nízké dřevěné mantinely. Když puk zapadl do sněhu, vzal se další. Jednou za čas se všichni pustili do hledání puků.

„Když jsme dost natrénovali, hráli jsme i soutěžní zápasy. Největší událost byla, když jeli do Ostravy, protože tam byl po Praze teprve druhý zimní stadion. Vnímali jsme to jako vzácnost, přestože v Ostravě měli kryté jen tribuny a na ledovou plochu jim sněžilo," prozradil Vladimír Blucha, proč mu tak utkvěla v paměti cesta starou dodávkou na zápas do Ostravy.

„U Vávrovic, kde je dodnes u cesty dřevěný sklad, nám chcípnul motor. Několik nás muselo dodávku roztlačit. Dveře se nechaly otevřené a když motor naskočil, řidič jel na jedničku a my jsme za jízdy naskakovali. Kamarádi nás vtahovali dovnitř. Byli jsme šťastní, že to jede, ale jen než nám u hrabyňského kopce motor zhasnul podruhé. Ztratili jsme spoustu času, takže na stadion jsme dorazili těsně před zápasem.

Ostravští dorostenci hráli doma, byli lépe vystrojeni i připraveni, takže jsme s favority pochopitelně prohráli. Nám to ale nevadilo, protože po návratu do Krnova jsme stejně byli považováni za hrdiny, co si zahráli na opravdovém zimním stadionu," vysvětlil Blucha dobový kontext hokeje.

Když dodávka nebyla po ruce, krnovští hokejisté sbalili výstroj a vyrazili na vlak. „Na přátelský zápas do Loděnic jsme jeli tak, že jsme dojeli vlakem jen do Holasovic a z nádraží jsme šli pěšky i s vybavením. V hospodě jsme se převlékli a hned vedle byl zamrzlý rybník, na kterém se hrál zápas.

Diváků bylo hodně a asi to byla pro ně velká událost. Jak přibývaly minuty a třetiny, bylo stále víc zřejmé, že domácí prohrají. Nejdřív létaly na ledovou plochu jen nadávky, ale když lítaly i kameny, raději jsme i s bruslemi na nohou utíkali schovat se do hospody. Hospodský nás zamknul, tak jsme se převlékli a čekali.

Až když byl venku úplný klid, odvážili jsme se jít pěšky do Holasovic. Také v Loděnicích se potvrdilo, že domácí neradi prohrávají," doplnil Blucha.

Kromě dorostenců v poválečném Krnově hráli hokej i dospělí. „Asi nejnapínavější zápas v té době krnovští hokejisté odehráli s Hradcem u Opavy. Diváci se na staré kluziště nevešli, takže stáli za plotem na hradbách i na Říčním okruhu, kde úplně zastavili provoz. Mohutně se fandilo a z amplionů hrály pochody. Promrzlí fanoušci se o přestávce nahrnuli do restaurace na horký čaj pro zahřátí," zavzpomínal Blucha na nejzajímavější zápas.

V roce 1950 jeho ročník maturoval, takže hokejoví dorostenci se rozešli do všech stran. Na gymnáziu zůstaly jejich trofeje ve vitrínách vedle medailí z atletiky, košíkové i různých mezinárodní zápasů s Poláky.

„V krnovském sportu sehrál nejdůležitější roli Zdeněk Gája, spoluhráč z naší dorostenecké hokejové sestavy. Zasloužil se především o rozvoj krnovské košíkové, protože vychoval několik generací výtečných sportovců," uzavřel své sportovní vyprávění Vladimír Blucha, který je pro Krnov nejen významným pedagogem, historikem, kronikářem a spisovatelem, ale také byl prvním krnovským hokejistou.