Jak sama říká, živit se herectvím není snadná věc. Přesto to zvládá bravurně, o čemž diváky přesvědčila například jako Iveta ve veleúspěšném seriálu Vyprávěj.

Jak jste se dostala k herectví?

Jako většina dětí přes dramaťák v ZUŠ. Ten mě zásadně ovlivnil. Dokonce tam jsem se poprvé dozvěděla o tom, že existuje konzervatoř s oborem hudebně-dramatickým, což je herectví. Do dneška si pamatuji ten den, ten moment, kdy nám to paní ředitelka oznámila. Bylo to pro mě splnění snu. Původně jsem si myslela, že budu muset dělat gympl a jít pak na vysokou školu do Prahy. Na tak komplikovanou cestu jsem se ve třinácti letech necítila.

Kdo vás připravoval?

Připravovala jsem se hodně sama. Z konzervatoře  jsme dostali zadané monology, tak jsem si je doma v pokojičku připravovala. Nikomu jsem to nechtěla ukázat, jelikož jsem se styděla. A hudební nauku jsem se učila z knížky, kterou mi půjčili na základce. Nic víc jsem neměla, jen obrovský pocit touhy a zapálenost. To dnešním dětem trochu chybí. Vše je díky internetu jednodušší a rychle dostupné. A někdy jim chybí ta vnitřní zapálenost pro věc.

Jana Bernášková je divadelní a filmová herečka. Narodila se v roce 1981 v Krnově. Má dvě děti, vdaná je za scenáristu Rudolfa Merknera. Diváci ji znají především z úspěšných seriálů Vyprávěj a Ulice. Hraje v divadlech Palace a Kalich v Praze.

Kdybyste se měla dnes znovu rozhodovat, zvolila byste stejnou cestu?

Asi ano. Není to cesta jednoduchá. I když to všechno vypadá  tak voňavě a úhledně a jednoduše, tak cesta z Krnova až do Prahy byla těžká a dlouhá. Živit se herectvím není snadná věc. Herců je opravdu hodně a být tak daleko od domova a rodiny bez podpory je psychicky náročné.

Dokážete si představit, že byste herectví povolila své dvanáctileté dceři Justýnce?

Herectví se nedá zakázat. Pokud v sobě dítě ten talent a touhu má, tak se k tomu stejně dostane. A pokud rodiče opravdu dosáhnou toho, že dítěti  vyberou školu podle svých představ a nerespektuji jeho sny a přání, tak ho můžou zlomit na celý život. Jelikož není větší radost než se živit svým snem. A není větší otrava dělat práci, která vás nebaví.

Kdybyste si mohla vybrat, jakou roli byste si chtěla zahrát?

Momentálně vlastně ani nevím. Zrovna jsem v období, kdy se hledám. V životě jsem hrála spoustu klasických her a velkých rolí světoznámých autorů. Poté jsem se chtěla naučit komedii a přišlo období, kdy jsem hrála a pořád hraji komedie. Pak se mi splnil sen natáčet kvalitní seriály, například Vyprávěj nebo Všechny moje lásky a další. Teď mě začíná lákat modernější pojmutí divadla a natáčení filmů. Tak doufám, že mi osud nadělí a budu si moci žít své sny.

Máte dvě děti. Jak jde práce herečky skloubit s rodinou?

Mám to jako jiné matky, které pracují na směny.  Pracuji dopoledne a večer. Někdy celé dny a jindy mám dny úplně volné. Záleží na nabídkách. Ale rodina je vždy na prvním místě, takže  nabídky, které jsou příliš náročné na čas nebo na místo natáčení, musím odmítnout. Ale snažím se, aby moje děti měly co nejnormálnější dětství, a děláme spolu obyčejné věci. Chci si jejich dětství užít a být tu pro ně.

Kde všude vás mohou lidé v současné době vidět?

Hraji v divadle Palace a divadle Kalich v Praze, ale jezdíme po celé republice. Hráli jsme i v Krnově představení  P.R.S.A a bylo úplně vyprodáno. Musím říct, že to pro mě byl zážitek. Dokonce jsem si vzpomněla, jak jsem jednou jako holčička nesla květiny Heleně Vondráčkové na jejím koncertě a byl to pro mě magický okamžik. Krnovské publikum bylo skvělé. Jinak aktuálně na stream.cz vysílají můj nejnovější seriál Kadeřnictví. Vtipný, ženský časopis.

Asi nejvíc vás proslavila role v seriálu Vyprávěj. Jak vzpomínáte na natáčení?

To si úplně nemyslím. To totiž záleží na typu člověka. Děti milují Mazaly dětský seriál, kde hraji Bílou paní. Mladí lidi sledují zpětně Horákovy na internetu. Pak jsou středňáci a ti mě objevili ve Vyprávěj, pak je starší generace a ta si mě pořád pamatuje z Ulice, jelikož to byl ve své době naprostý fenomén. Takže cesty jsou různé.  Vyprávěj je klenot a už teď se stal legendou. Lidi ho milují a já jsem šťastná, že jsem jeho součástí. Navíc jsem díky němu potkala svého manžela Rudolfa, scenáristu Vyprávěj.

Pocházíte z Krnova. Na která místa se nejraději vracíte?