Hasičská zbrojnice ve Spáleném na Bruntálsku je plná diplomů a trofejí z různých období. Ten nejstarší a nejcennější exponát je nejmenší. Je to pamětní medaile, kterou si nechali vyrazit místní hasiči v roce 1899. Proto je na ní předválečné jméno obce Kuttelberg místo Spálené.

Požárů moc nebylo

Když se hasiči SDH Spálené sejdou nad kronikami, aby společně zavzpomínali, daleko častěji se jim vybaví různé hasičské soutěže než skutečné požáry.

„Pár požárů jsme tu zažili, ale moc jich nebylo. Většinou jsme vyrazili do akce, když někdo nezvládl vypalování trávy. Plameny se při větru v trávě šíří rychle, takže jeden člověk nemá šanci to uhlídat. Můžu s hrdostí říct, že až do lesa jsme oheň nikdy nenechali dojít. Vždycky plameny zastavili ještě na poli nebo na louce," zavzpomínal nejstarší ze spálenských hasičů František Bělař.

Občas se ho kamarádi ptají, jestli mu jako hasičovi není líto, že nezažil žádný opravdu velký požár. „Spíš mám dobrý pocit z toho, že jsme to tady ve Spáleném dobře uhlídali. Líto je mi něco úplně jiného: jak nás dobrovolných hasičů ubývá. Kdysi tu byla spousta mládeže, hráli fotbal, dělali táboráky, sportovali, stavěli májku a harmonika hrávala až do rána.

Bohužel tu není práce, tak mladí hned po škole odchází jinam. Celkově se náš region vylidňuje. A ten hasič harmonikář už taky není mezi námi," posteskl si hasič pamětník František Bělař.

Někdy i hasiči pamětníci musí zapomenout na bolavé klouby, když je třeba zaskočit jako náhradník, aby družstvo bylo kompletní v okrskové soutěži nebo na Memoriálu Miroslava Římana. Hasičský dorost citelně chybí také v sousedních Holčovicích a stěžují si i další obce.

Vzpomínky na povodně

Zcela zásadním zážitkem pro místní hasiče byly povodně v roce 1997. „Vždycky si na povodně vzpomeneme, když se potřebujeme dostat na hasičské hřiště. Máme hřiště kousek od zbrojnice, ale za řekou. Vedla k němu lávka, kterou nám sebrala povodeň.

Postavit nový mostek přes řeku ale není jen tak. Jednání s Povodím Odry jsou pomalá a zdlouhavá," posteskl si starosta SDH Spálené Pavel Gašparik st.

Pavla Gašparika ml. povodně v podstatě přivedly mezi hasiče. „Při povodních v roce 1997 spontánně pomáhali hasičům i mnohem mladší než jsem já. Tak jsme se my, dobrovolníci, lépe poznali s hasiči a hodně nás to stmelilo. Do roka nás všechny kluky vzali do sboru. Bylo nás asi deset.

Jako mladí hasiči jsme pořád soutěžili a trénovali, protože jsme ještě byli všichni svobodní. Pak jsme se oženili, založili rodiny, takže to hasičské nadšení u většiny trochu upadalo," vysvětlil Pavel Gašparik ml. jak to chodí v životě dobrovolných hasičů.

Sám si před patnácti lety našel tolerantní manželku, která se smířila s tím, kolik času tráví v požární zbrojnici. Věděla, do čeho jde. Rodina Gašparikova je plná hasičů. Také syn Pavla Gašparika ml. už obléká hasičský mundůr.

Kultura a tradice

„Jsme sice hasiči, ale kromě soutěží a pomoci profesionálním hasičům při zásahu je pro nás stejně důležité udržování tradic. Tady v těch horách kromě hasičů nikdo příliš aktivní není. Děláme dětské dny, stavění máje a různé společenské i sportovní akce, na které chodí místní i chataři," doplnil velitel SDH Spálené Josef Gašparik s tím, že dobrovolní hasiči samozřejmě nesmí chybět ani v organizačním týmu slavného hudebního festivalu Holčovice.

Na akce spojené s vařením guláše, projížďkami na koni, fotbálkem nebo stavěním májky nechodí jen hasiči, ale většina občanů Spáleného i chataři a chalupáři.

„Občas nám májku ukradli, občas jsme ji uhlídali. Dřív to chodilo tak, že po nás chtěli za ukradenou májku výkupné a pro nás to byla výzva sebrat májku zase jim. Jenže dnes už vám klidně vezme májku i ten, kdo sám májky nestaví a tyto staré zvyky nedodržuje nebo jim moc nerozumí," povzdechl si jednatel SDH Spálené Milan Čech, jak se změnily časy v malých obcích pod horami.