O novou generaci hasičů se určitě nemusí bát v Úvalně, kde žije Pavlík Hanák. Navzdory svému věku je to hasič celým srdcem. Vyráží k požárům na kole a v přilbě, na které má kromě znaku Úvalna také fixem napsané číslo na tísňovou linku hasičů. Maminka mu na bundy vyšila nápis Hasiči, aby si ho kolemjdoucí nepletli s běžným cyklistou. Protože Úvalno je svažitá obec, musí mít dobrou kondici, protože cestou k požárům často musí vyšlapat pořádný kopec.

„Jakmile zaslechnu někde v okolí houkání hasičů, tak hned skočím na kolo a jedu za nimi, jestli nepotřebují s něčím pomoct. Hodně hasičů mě zná, a ví, že se mnou vždycky můžou počítat. Někdy cestou k ohni potkám chodce nebo auta, tak je musím upozornit, aby dávali pozor. To není problém, protože umím pusou napodobit houkačku z hasičského auta,“ představuje se hasič Pavlík Hanák. Navzdory plnému nasazení a rychlému kolu se mu občas stane, že dorazí na místo požáru až poté, co ho dospělí kolegové hasiči uhasili. To Pavlíkovi nevadí, protože stejně musí ohledat požářiště a zkontrolovat, zda je správně dohašené.

„Pořád můžeme lidem opakovat, že se na jaře nesmí vypalovat tráva, ale stejně si nedají si říct. Neuvědomují si, jak je to vypalování nebezpečné, když jsou všude okolo lesy a plno loňského listí a suché trávy,“ lamentoval Pavlík Hanák nad čerstvě uhašeným příkopem s ohořelými stromy. „Popel je ještě trochu teplý, takže hasiči odjeli pár minut před tím, než jsem přijel já. Nejspíš se vraceli do Krnova přes Býkov, jinak bych je v Úvalně potkal. Trávu v příkopech většinou zapálí nezodpovědní lidé, ale také se může stát, že to chytne samovznícením od skleněné lahve. Taková sklenice může na přímém sluníčku udělat stejný efekt jako lupa,“ komentoval Pavlík spáleniště v příkopu, stále ještě mokré od hašení.

Samozřejmě je také velkým fanouškem hasičského sportu a už se těší, až bude v Úvalně konat další ročník Memoriálu Františka Halašky.