Právě před deseti lety – v listopadu 1997 – bylo slavnostně uvedeno do provozu vodní dílo, které se může pochlubit několika nej. Je nejmladší, nejmodernější, čtvrtá největší postavená v České republice a současně je největší nádrží na Moravě a ve Slezsku.

Start se zpožděním

Slezská Harta se na řece Moravici začala stavět v roce 1987. Záměr vybudovat nad přehradní nádrží Kružberk další vodní dílo však vznikl již na počátku šedesátých let. Průmyslovému Ostravsku tehdy hrozilo, že by časem mohly být potíže s vodou, a tak se hledaly další vodní zdroje. „Původně se počítalo s tím, že jakmile dokončíme v roce 1969 přehradu Šance, začne se ihned se stavbou Slezské Harty. Jenže pak se vše zpozdilo,“ vzpomíná tehdejší vedoucí výstavby Milan Pernica. Rodilý Brňák prožil na stavbách přehrad v Moravskoslezském kraji kus svého profesního života. První zkušenosti po ukončení studií získával právě na stavbě přehrady Šance, Slezská Harta na Bruntálsku pak patřila k jeho posledním. Myšlenka výstavby Slezské Harty znovu ožila až počátkem osmdesátých let, kdy padlo definitivní rozhodnutí o stavbě přehrady a v roce 1987 byla konečně zahájena.

Pamětníci dodnes vzpomínají

Předtím však bylo nutno vykoupit pozemky. Voda Slezské Harty zatopila z větší či menší části na Bruntálsku celkem šest vesnic. Zcela pod hladinou zmizel Karlovec, o část území přišla Nová Pláň, Rázová, Dlouhá Stráň a také Leskovec a Roudno. Najít nový domov si tak musely zhruba čtyři stovky domácností. Majitelé domů dostali několik desítek tisíc korun odškodné a dekrety na byty v nově postavených panelácích v Bruntále. Suchá statistická čísla, za kterými se však skrývají desítky mnohdy i tragických osudů.

„O přehradě se mluvilo dlouho, ale nevěřili jsme, že se začne stavět. Pak jsme najednou museli pryč. Nikdo se neptal. Tehdy jsem pracovala na národním výboru a lidé i mi dávali za vinu, že jsme Karlovec nezachránili,“ vzpomíná jedna z obyvatelek zatopené obce Marie Doležalová, které už je dnes přes osmdesát let. Jako pomník zaniklé vesnici zůstal na břehu přehrady Slezská Harta jen kostel s farou a neudržovaným hřbitovem. „Na rozdíl od obcí v Beskydech, například Starých Hamer a dalších, které kdysi musely ustoupit přehradě, však tady stěhování a odchody rodin probíhaly poměrně hladce. Mnohé rodiny se sem přistěhovaly až po válce a se svým okolím se tak výrazně nesžily,“ vzpomíná někdejší šéf výstavby Milan Pernica.

Podle ředitele Severomoravských vodovodů a kanalizací Miroslava Kyncla by se dnes taková stavba prosazovala mnohem obtížněji. „Byla tehdy zcela jiná doba,“ shodli se oba pamětníci. Výstavba přehrady Slezská Harta měla být původně dokončena již v roce 1992, v důsledku tehdejších celospolečenských změn však k tomu došlo až o pět let později. „Dokonce se uvažovalo o jejím zastavení. Nakonec byla zvolena takzvaná varianta dostavby zpomaleným tempem – podle toho, kolik stát ročně uvolní peněz,“ vzpomíná Pernica.

Křest „velkou vodou“

Svou opodstatněnost však Slezská Harta prokázala ještě před svým oficiálním dokončením – při povodních v roce 1996 a zejména pak při katastrofických záplavách v létě 1997, kdy zachytila 48 milionů metrů krychlových vody, a urychlila tak její napouštění a uvedení do provozu. Vodní dílo tak mělo za sebou „křest ohněm“ - či spíše vodou - ještě dříve, než vůbec bylo spuštěno do provozu.

„Přestože přehrada měla původně sloužit mimo jiné i jako zásobárna pitné vody, dnes je důležitá především jako protipovodňová ochrana,“ připomenul generální ředitel Povodí Odry Pavel Schneider, které má toto největší vodní dílo v Moravskoslezském kraji ve své správě. „Okolí Slezské Harty má navíc obrovský potenciál pro rozvoj cestovního ruchu na Bruntálsku, což patří mezi priority Moravskoslezského kraje,“ potvrdil i hejtman Evžen Tošenovský.