Nebyla to náhoda, že o projekt gymnazistů byl takový zájem. Téma odsunu odpovídalo letošnímu zadání projektu Z místa, kde žijeme Lidé v pohybu.

„Žáci shromažďovali informace, pátrali v archivech i knihovnách, vedli rozhovory s pamětníky, sepisovali práci a vytvářeli prezentaci. Zachytili příběhy míst a lidí ve svém okolí, kteří byli v minulosti poznamenáni bezprávím a museli se kvůli němu dát do pohybu," upřesnila pedagožka gymnázia Marcela Bachanová.

OSVOBOZENÍ PROVÁZELO I DRANCOVÁNÍ A NÁSILÍ

Tým gymnazistů pracoval ve složení Vendula Tichá, Karolína Kadaňková, Věra Dvořáková, Tereza Backová a Marek Kalinowski. Pátrání po informacích přineslo studentům obrázek o tom, co se dělo v Krnově těsně po osvobození a později. Karolína a Vendula popsaly toto dění na setkání v Praze přítomným studentům, učitelům a dalším účastníkům.

„Válka skončila a na Krnovsku začali vyhánět Němce. Probíhalo vše pokojně, nebo se Češi snažili pomstít?" zeptaly se na úvod své přednášky studentky. Nejprve připomněly dávnou historii, kdy ve 13. století začali Němci osídlovat města jako Krnov, Osoblaha, Bruntál, Hlubčice.

Úředním jazykem se od roku 1673 stala němčina. V roce 1938 tvořili Němci většinu obyvatelstva Krnova a Češi byli nuceni Krnov opustit.

Poté předložily posluchačům obraz Krnova těsně po osvobození. „Když 6. května obsadila Rudá armáda Krnov, začalo drancování. S ženami a dívkami se zacházelo jako se zvířaty, Rusové se tak chovali nejen k Němcům, ale i ke všem ostatním obyvatelům města, rozkrádali majetek, přepadávali, trýznili a zesměšňovali německé obyvatelstvo.

Hovořily jsme s pamětnicí, krnovskou rodačkou Lídou Macháčkovou, jejíž rodině vzali při návratu do Krnova Rusové kola, na nichž měli naložený veškerý majetek."

Studentky také připomněly, že před krnovským gymnáziem je památník 26 rudoarmějců, kteří padli při osvobozování Krnova. „Generálmajor I. N. Vinogradov vedl svá vojska od Stalingradu až do Krnova, jeho jméno připomíná pamětní deska na budově s cukrárnou na krnovském Hlavním náměstí," sdělily posluchačům.

DIVOKÝ ODSUN: POCHOD Z KRNOVA DO KRÁLÍKŮ

Následovaly informace o třech krnovských internačních táborech, o divokém a pozdějším organizovaném odsunu Němců z Krnovska.

„Divoký odsun začal v červnu 1945. Z Krnova se vydaly na pochod stovky žen, dětí a starých lidí. Češi je v ulicích bili, ponižovali a plivali na ně. Němci došli pěšky do Králíků, kde nastoupili do nákladních vagonů a po dvou dnech jízdy dorazili do Teplic.

Odtud bylo asi tisíc lidí hnáno na hřebeny Krušných hor, na Cínovec a přes česko-německé hranice do ruské okupační zóny. Během cesty asi 300 lidí zemřelo na vyčerpání, kdo vysílen nemohl dál, byl střelen do týlu," popsaly okolnosti divokého odsunu studentky.

O rok později následoval organizovaný odsun. Ten už probíhal za dozoru státu a mezinárodních organizací. První transport vyjel ze sběrného střediska Krnov Cvilín 26. ledna 1946, tehdy odjelo 1200 Němců. Z okresu Krnov bylo postupně transportováno celkem 37213 českých Němců v 323 transportech. V každém odjelo průměrně 1200 osob.

Lidé zařazení do transportu mohli mít zavazadla pouze o hmotnosti 30 - 50 kg. Transporty směřovaly do Bavorska, Bádensko-Württemberska, Hesenska a Memmingenu. Krnovský okres se stal etnicky českým územím.

ŽILI BYCHOM V NAPĚTÍ

Studentky na závěr své přednášky zařadily citát historika Ferdinanda Seibta: „My, sudetští Němci stále naříkáme nad množstvím obětí vyhnání Němců z Československa. Zapomínáme, že nás k roku 1945 přivedla politika, která pohrdala člověkem, a že nás poté nákladní vagony vyvezly do svobodného světa. Naše dřívější židovské spoluobčany vyvezly do plynu."

Z pléna studentského setkání v Praze zazněl dotaz, jaký názor na odsun si při práci s tímto tématem studentky udělaly. „Každý si to musí posoudit sám, je to otázka pohledu. My se přikláníme k názoru Ferdinanda Seibta. Jak by to tady bylo, kdybychom žili po válce společně? Žili bychom v napětí, křičeli na sebe.

Na druhou stranu: odpykali to lidé, kteří holocaust neorganizovali," odpověděla Karolína.

Program dvoudenního setkání byl pestrý. „Studenty zaujaly příběhy emigrantky paní Věry Čáslavské, undergroundu, kněží a dalších totalitním režimem pronásledovaných, ale také zkušenostmi novinářky a spisovatelky Judity Matyášové," uzavřela Marcela Bachanová.

Dalším plánovaným výsledkem projektu „Lidé v pohybu" bude putovní výstava zachycující jednotlivé příběhy a shromážděné materiály. Pro zájemce bude k dispozici i na krnovském gymnáziu.

Vzpomínky pamětníků

Horst Kaller se narodil v Krnově a odsun prožíval jako šestiletý hoch. Byl jedním z pamětníků, kteří předali své rodinné vzpomínky studentkám gymnázia.

Studenti se setkali s pamětníkem Horstem Kallerem (na fotografii). Je to sudetský Němec, který byl jako dítě odsunut v roce 1946. Narodil se 1940 v Krnově v jednom z bytů naproti Hlavního nádraží. Jeho otec pracoval na nádraží, za války byl odvelen do německé armády.

Horst po odsunu osm let studoval, vyučil se tiskařem, později se usídlil v Norimberku, kde se stal diákonem. V 90. letech se vrátil do Krnova a žil zde až do letošního roku. V dubnu se odstěhoval z rodinných důvodů zpět do Německa.

„Když jsme byli naložení v těch vagonech, všichni jsme začali zpívat jednu německou lidovou písničku. Potom, kdykoli jsem ji slyšel, vybavila se mi ta situace, jak jsme opouštěli naši vlast."

Druhým pamětníkem, jehož vzpomínky si studenti poslechli, byl krnovský historik kronikář, vlastivědný pracovník a pedagog Vladimír Blucha, který napsal řadu knih o historii Krnova. Ke konci války mu bylo 14 let, dodnes píše články s historickou tematikou.

Gabriela Mathiasová