Lidé šokovaní násilím na bezbranných samozřejmě volají po exemplárním potrestání a nedokážou pochopit, proč pachatelé hned po zadržení neskončili ve vazbě. Emoce, které tento případ provází, jsou pochopitelné, vždyť těžko si lze představit něco cyničtějšího a zbabělejšího.

Pokud se budeme snažit o pochopení motivace pachatelů, je nutné vzít v potaz jejich věk. Adolescentům totiž dost často uniká rozdíl mezi realitou a filmovým zobrazením loupeží. Dospěle uvažujícího člověka nenapadne brát vážně romantická klišé Hollywoodu, který gangstery přepadající banky běžně líčí jako sexy tvrďáky, co mají pro strach uděláno.

Kde najít spravedlnost? Jenom v právu?

Přestože pachatelé ze Světlé Hory se dopustili mimořádně odporného zločinu, který je snadno může nasměrovat na celoživotní dráhu násilníků a kriminálníků, současně to jsou také hloupí záškoláci na zpackaném útěku.

Obětem sice působí stejnou trýzeň, když je v jejich vlastním domě mlátí a svazuje nezkušený mladík nebo protřelý recidivista, ale náš právní systém v tom rozdíl vidí. Za trestný čin loupeže je horní sazba až deset let vězení, ale mladistvý zločinec s dobrým právníkem má slušné vyhlídky vyváznout třeba i s podmínkou.

Lupiči ze Světlé Hory mají skutečné štěstí, že o jejich potrestání nemůžou rozhodovat účastníci internetových diskusí. Ti mají při vymýšlení trestů podstatně bujnější fantazii než naši zákonodárci.