Po válce sem přišli dosídlenci z celého Československa a později také z Řecka. Každý ve své rodině zažil úplně jiné kuchařské trendy a stravovací návyky. Každému chutná něco jiného. A to je základ zdejší kuchařské soutěživosti. Každý přece chce názorně ukázat ostatním, že právě to jeho kuchařské dílo je nejlepší ze všech.

V sobotu 3. září se objevily mezi soutěžními pokrmy jak francouzské palačinky Crepes Suzette, tak slovenské kreple z tvarohového těsta, co chutnají jak koblihy. Kdo se chtěl nechat překvapit, objednal si třeba papamilu. Je to spíš název soutěžního družstva než pokrmu, protože tajuplné slovo papamilu kuchaři ze Slezských Pavlovic odvodili spojením slabik ze svých jmen. Jinak by se jejich soutěžní pokrm dal popsat jako pikantní masová směs na topince sypané sýrem, která kombinuje kuřecí maso s játry.

Kreativita kuchařská a také v názvech

Obecně kuchaři Osoblažska projevili kreativitu jak při vaření, tak při vymýšlení názvů. Marie Jablůnková uvařila Halušky od Marušky, nebo Lenka Budínská a Martin Konvička z obce Vysoká pozvali strávníky na svůj bůčburkeg. Muzejní paštika nemá prošlou expirační dobu, ale deklaruje, že jde o pochoutku fanoušků osoblažského muzea.

Vaření po sousedsku není žádná vysoká gastronomie, ale třeba jen chleba se sádlem a pečenou cibulí, který přesně padne do ruky i do pusy. Všichni se těšili, jaké folklorní kroje letos předvede soutěžní tým z Hlinky. Protože soutěžním pokrmem byl letos Hlinecký zvěřinový guláš, místo selských krojů přišly na řadu myslivecké kostýmy.

Legenda o osoblažském loupežníkovi Hoztenplotzovi už dávno přeskočila z německojazyčných zemí, takže buřty na pivu jsou během gastrofestivalu servírovány jako Hotzenplotzův pivní mls. S kaloriemi a zdravou výživou si na Osoblažsku nikdo příiš hlavu neláme. Hranolky, bramboráky, sádlo, utopenci a sladkosti všeho druhu na gastrofestivalu patří k nejoblíbenějším pokrmům.