Od té doby až do roku 2006 její dům chátral a často se tam potkávali různí vandalové a zloději. V tomto prostředí dlouhá léta čekalo na záchranu také rozsáhlé malířské dílo Marie Kodovské. Tím, kdo jej zachránil, byl právě František Orság.

Kde se ve vás zrodil ten nápad chít zdevastovaný dům po Marii Kodovské zrekonstruovat?

V roce 2006 jsem náhodou procházel kolem jejího domu a všiml jsem si, že jsou vyražené výplně vchodových i zadních dveří. To byl takový první impuls, zkontaktoval jsem tedy syna Marie Kodovské Vladimíra a společně jsme se šli do domu podívat.

Bylo vidět, že se v domě pohybovali různí vandalové a zloději, a když jsem poprvé viděl rozsáhlou uměleckou tvorbu paní Kodovské a některé obrazy malované na skle, které byly rozbité, začal jsem přemýšlet, jak by se dala ta díla i ten dům zachránit.

Základním smyslem vzniku galerie od samého počátku bylo prezentovat rozsáhlé dílo v místech, kde se zrodilo.

V jakém stavu byl dům, co bylo všechno potřeba udělat, abyste se mohl pustit do rekonstrukce?

Byla to zdevastovaná zchátralá stavba. Nejdřív bylo potřeba zabezpečit dveře a okna proti vniknutí nežádoucích osob a proti špatným povětrnostním podmínkám. Celý interiér domu byl v havarijním stavu. Polorozpadlé schodiště, poškozená střecha, pomlácené zdi a další věci.

Postupně jsem se tedy začal angažovat a hledat možnosti, jak získat prostředky na opravu domu a záchranu díla paní Kodovské. Nejdřív jsme společně s jejím synem Vladimírem a mou přítelkyní ze studií Alexou M von Alemann založili občanské sdružení Svět Marie Kodovské a já se snažil získat sponzorské dary, díky kterým bychom mohli dům opravit.

To ovšem byla naivní představa a prostředky od sponzorů jsme získali jen minimální.

Jak jste tedy pokračoval dál?

Kolem roku 2010 jsem byl o podporu požádat rýmařovského starostu, který mě seznámil s paní Leonou Pleskou, vedoucí kulturního odboru na městském úřadě, a s panem Petrem Pechou, vedoucím Místní akční skupiny Rýmařovsko.

S nimi jsem začal řešit, odkud by se daly sehnat peníze, a pak se objevila o pár let později možnost získat dotaci z Programu rozvoje venkova na záchranu kulturního dědictví. Vypracoval jsem tedy projekt, a ten uspěl a díky tomu jsme získali dotaci na opravu a výstavbu galerie.

Jak probíhala samotná rekonstrukce?

Po výhře projektu jsem vypsal veřejnou soutěž na firmu, která by spolupracovala při opravách. Bohužel ale u původně alokované částky dotace došlo k nějakým škrtům a mně byla přiklepnuta jen polovina slíbených peněz.

Nakonec veřejnou zakázku získala jedna z rýmařovských firem, která práci začala, ale během ní zkrachovala a my jsme museli s dodavatelem stavby komplikovaně řešit izolaci, statické zajištění, výměnu oken a další věci sami. Nakonec se nám povedlo po víc jak třech letech rekonstrukci galerie v termínu dokončit a v roce 2015 jsme ji otevřeli.

Čím vás dílo Marie Kodovské tak zaujalo?

Hned při prvním pohledu, když jsem tady v domě v tom roce 2006 viděl její impozantní dílo, jsem věděl, že to takhle nemůže zůstat a něco není v pořádku. Zapomenutý poklad je nutné zabezpečit a dozorovat. Pro její obrazy je typická tvůrčí invence, osobitá expresivní barevnost, kouzelné motivy a zářivé barvy.

Práce jsou na různých podkladech jako papír, sklo, dřevo i zdivo. Kodovské tvorba patří mezi insitní umění, obrazy mají hlubší symboliku a myšlenky, malování se stalo náplní jejího života. Tyto atributy mě postupně oslovily, ovlivnily a získaly pro další kulturní angažovanost.

František Orság, vedoucí Galerie Marie Kodovské a správce díla v Rýmařově a práce naivní umělkyně Marie Kodovské.

Dělal jste soupis jejího díla?

Marie Kodovská byla velice pracovitá. Zanechané dílo je neuvěřitelně rozsáhlé, tvoří víc než tisíc propracovaných autorských prací z oboru výtvarného umění. Přehledný archiv tvorby má syn Vladimír Kodovský. Já mám přehled o díle, které je v depozitáři, některé obrazy jsou uvedeny v katalozích z výstav, které jsem pomáhal realizovat, někde jsou však stále bílá místa čekající na znovuobjevení.

V současné chvíli za sebou máte třetí sezonu provozu galerie, jaký je zájem návštěvníků?

Výtvarné dílo Marie Kodovské, které bylo prezentováno v řadě galerií nejen v České republice, prožívá renesanci díky zvýšenému zájmu českých surrealistů. Velmi často sem chodí na prohlídku i lidé, kteří se uměním zabývají profesně.

Navštívili mě například manželé Kovalovi ze šumperské galerie. Byli tu také zástupci Muzea umění Olomouc, kteří by rádi uspořádali velkou výstavu Marie Kodovské v Olomouci. Velice oblíbenou a žádanou autorkou se stala v Opoli v Polsku po úspěšných výstavách v roce 2016 a 2017 v rámci příhraniční spolupráce.

Rýmařovsko je oblíbenou turistickou destinací, běžně se zastaví i skupinky cyklistů nebo hostů, kteří jsou ubytováni v penzionech.

Zvedá se zájem i u neodborné veřejnosti?

V letošním roce určitě, ale není to jen tak, museli jsme pro to něco udělat. Založili jsme facebookovou stránku Galerie Marie Kodovské, kterou se snažím často aktualizovat. Dále jsme přidali galerii na server a do publikace ArtMap, kde nás můžou lidé najít.

V příští sezoně bychom rádi zřídili i vlastní webové stránky a uvažuji i o vytvoření turistických známek, za kterými do Rýmařova často turisté jezdí. Už díky těm letošním novinkám se sem ale přijeli například podívat turisté až Prahy, kteří znali Kodovskou z nějaké výstavy naivistů v minulosti, nebo přijel celý autobus návštěvníků z Háje ve Slezsku.

Jakým způsobem galerii financujete?

Částečně z vlastních prostředků a částečně ze vstupného, ale jen ze vstupného bych ji těžko udržel v provozu. Celkově je galerie nezisková, vstupné je spíše symbolické a já to ani nedělám pro zisk, ale pro radost.

Expozicí provázím sám, rád se setkávám se zajímavými lidmi a takto obětuji trochu svého pohodlí práci v galerii, neboť vědomí vykonaného dobrého skutku jest nejkrásnější a přirozenou odměnou. Náklady na provoz se pak snažím snižovat na minimum, proto také topím dřevem, které je pro nás nejlevnější.

Ing. František Orság je rodák z Valašska, (rodiče přišli do pohraničí hledat lepší životní podmínky), absolvent Vysoké školy zemědělské v Praze. Po studiích začal pracovat jako rostlinolékař u Státní rostlinolékařské správy v Bruntále, kde zanechal hlubokou profesní stopu.

Během studii v Praze hrál v bigbeatové kapele Insanes na Hadovce v Dejvicích. Dnes je už v důchodu a mimo jiné se stará o Galerii Marie Kodovské v domě, který zrekonstruoval a kde dílo vzniklo.

Lukáš Nedomlel