Svou pouť začal v pětašedesáti letech v Hřensku. Nejdřív prošel kolem severní hranice až do Vrbna pod Pradědem. Pak si ale uvědomil, že po sedmdesátce možná už nebude mít tolik sil na horské úseky na Šumavě nebo v Krušných Horách, takže by je měl absolvovat co nejdřív. Vrátil se do Hřenska a začal republiku obcházet opačným směrem, aby si na závěr nechal rovinatou a průmyslovou krajinu na Ostravsku, Opavsku a Krnovsku.

Přestože nevyhledával publicitu a svůj sportovní výkon podnikal hlavně sám pro sebe, po odvysílání televizní reportáže a článcích v Deníku ho začali lidé poznávat.

„Na svých cestách nespěchám a rád si popovídám s každým, koho potkám. Ať už jsou to Romové v oranžových vestách nebo turisté, kteří mě zahlédli v televizi a drží mi palce. Občas mi někdo poradil dobré místo na stanování nebo mě pozval dál, abych si mohl dobít mobil.

Moje putování není jen o našlapaných kilometrech a navštívených pamětihodnostech. Nejcennější jsou zážitky se zajímavými lidmi, které jsem potkal," prozradil František Kafka, který před týdnem vyrazil na poslední etapu z Krnova do Vrbna.

Přes Ježník se vydal do Krasovského kotle a pak přes Staré Purkartice, Matyášovy a Českou ves došel na Žáry. Protože se zhoršilo počasí, uvítal pozvánku místní hospodyně, aby si postavil stan na jejich pozemku.

Ve Městě Albrechticích nemohl vynechat novou dvojrozhlednu Hraniční vrch, kterou zná každý turista. Pokračoval přes Třemešnou a Artmanov směrem na Kraví horu. Noc přečkal ve stanu nad Ztracenou vodou. Pak ho na cestě do Zlatých Hor čekala Solná hora, Petrovice a Petrovická bouda. Vystoupal na Biskupskou kupu a noc strávil v areálu Bohemaland přímo pod lanovkou.

Byla to ale perná noc. Pršelo tak silně, že zateklo i do stanu. Nad mokrou karimatkou, bundou a veškerým vybavením přemýšlel, co dál. Mokrý stan nemělo smysl balit a na jeho vysušení to v dohledné době také nevypadalo. Naštěstí ve Vrbně bydlí jeho sestra Helena Rusková, pro kterou nebyl problém ho odvézt autem a pomoct mu překonat následky deštivého noclehu.

Stan nechal sušit ve Vrbně a jen nalehko pokračoval ze Zlatých hor přes Zámecký vrch, Dolní údolí a Rejvíz po zelené značce na Dětřichov, Bukovice a Adolfovice. Namísto noclehu ve stanu se rozhodl pro penzion u Lukáčů.

Z Adolfovic po zelené došel na rozcestí pod Bradlem, kde jen obtížně hledal pokračování na Pásmo Orlíka. Bloudění mu cestu prodloužilo asi o tři kilometry. Kolem Solné chaty a vyhlídky Rabenstein šťastně dorazil do Vrbna.

Tam už ho čekali gratulanti. „Předali jsme mu tam medaili a šerpu. Na plánovaném focení před radnicí byla neplánovaně přítomna také starostka paní Kudelová, která se přidala ke gratulantům," prozradila Helena Rusková.