Včely v této oblasti produkují hned několik druhů pravého jesenického medu: „Každý rok je trošku jiný. Vzácností je lipový med, který se povedl například vloni. Pokud má včelař chalupu v blízkosti maliní, i to je výborné. Úžasný je medovicový med. Medují smrky, borovice, kde co v lese, a to díky parazitům." Jak tento včelař říká, ve zdravém lese žijí i zdraví paraziti, ať už jde o mšice nebo puklice, kteří produkují medovici.
Vloni se včelaři v Jeseníkách těšili z rekordní snůšky medu, naopak předloni byla katastrofálně nízká produkce pěti až sedmi kilogramů medu na včelstvo. Vloni to bylo okolo čtyřiceti kilo, co tak mezi sebou včelaři přiznali.
„U včelaření je úžasné to, že můžete většinu prací dopředu naplánovat. Je to velice poklidný koníček pro mne jako penzistu. Je skvělé, že se chlap, který včelaří, stává i tak trochu truhlářem, stará se o barvy, lepidla – škála zájmů je široká. Významné je obyčejné kamarádění včelařů. Přijít si prostě jen tak popovídat o včelách je běžné, příjemné a užitečné," uvedl včelař Herout.
Dříve včelaři razili názor, že je trubec v úlu vlastně takový příživník. Časem odborníci zjistili, že má trubec vyšší tělesnou teplotu a že když jich je ve včelstvu víc, včely mohou létat za pastvou časně a nemusí se bát zachlazení včelího plodu.
Medovina a vrbenští včelaři:„Z vyprávění prvních poválečných včelařů víme, že si mnozí nechali doma vykvasit medovinu, podobně jako domácí víno. Pak se tento zvyk nějak vytratil."
Včelař na penzi František Herout z Karlovic zkusil vykvasit před dvanácti lety svoji první medovinu. Tehdy ji poprvé přinesl ochutnat kamarádům. Za rok to zkusilo dalších šest včelařů. Poslední roky objednává dvaceti kamarádům kvasinky z výzkumného ústavu včelařského. Takto si každý z včelařů pořídí padesát litrů medoviny. Společně v zimním období ochutnávají donesené vzorky, a to už zavání takovým menším karlovickým festivalem.
