Jindřich Kupčák zesnul na svém oblíbeném křesle v teple svého domova. Znám byl za života mezi krnovskou i bruntálskou kulturní frontou, ale nejen mezi ní. V mládí pracoval Jindřich Kupčák jako dělník v zemědělství, poté i u zedníků. Za německé okupace během druhé světové války jako horník fáral na šachtě.

„Měl jsem jít do Německa, ale táta byl horník a říká: žádné Německo. Vyreklamoval mě na šachtu, kutali jsme uhlí. Jezdil jsem s důlní lokomotivou a pět roků bylo hned pryč,“ řekl Deníku Jindřich Kupčák, narozený 12. října ruku 1919. Kvůli zaprášeným plicím havířinu na radu doktora opustil a v roce 1945 přešel z Frýdecko Místecka jako poválečný dosídlenec do Krnova. V Krnově se stal politickým pracovníkem pro oblast zemědělství, kultury a propagandy, kde prožil deset let.

Na Osoblažsku například pomáhal budovat zemědělské družstvo. Na výzvu vlády se poté přesunul do Bruntálu. Poslední štací před důchodem byla funkce tajemníka Svazarmu. V důchodě je od šedesátých let, od roku 1979. Tehdy naplno propuklo jeho fotografické nadšení. „Poté jsem pracoval na kulturním středisku jako fotograf. Od roku 1945 jsem byl přispívatelem Rudého Práva, Nové Svobody, Turisty na cesty, Vpředu a dalších periodik,“ vzpomínal několik měsíců před skonem Kupčák.

Celoživotního komunistu zaskočily změny politických poměrů v roce 1989 hodně nečekaně. „Nemohl jsem uvěřit, že k něčemu takovému může dojít. Ideologie jsou různé, nás učili od dětství marxismu leninismu, proto jsem byl zklamaný. To se ale dalo všechno přežít. Zapojil jsem se do reportáží, politiky jsem si nevšímal. Ale je fakt, že dnes je krize a ta tehdy nikdy nebyla,“ zamyslel se Jindřich Kupčák.

Po revoluci část své celoživotní fotografické tvorby poskytl bruntálskému zámku, připravoval výstavy, chodil po vernisážích. „Je jasné, že komunističtí funkcionáři v období před sametovou revolucí též nebyli nic moc, ale co se děje nyní, to je opravdu neskutečné,“ netěšilo ještě před letošními volbami Kupčáka.