Parní lokomotivy jsou ústředním tématem poetického filmového dokumentu Osoblažka a také fenoménem, který v našem regionu spojil železničáře všech generací.

Film Osoblažka natočil teprve šestnáctiletý Daniel Bordovský. Když se fanouškům osoblažské úzkokolejky podařilo v Rumunsku sehnat svou první parní lokomotivu a dovézt ji do Krnova, bylo mu sotva pět let. Tehdy po roce 2000 už byl nejvyšší čas, aby nejstarší železničáři, kteří zažili parní lokomotivy v plném provozu, ještě stihli vyškolit mladé nástupce.

Film představil nejen parní lokomotivy, ale především nejmladší pokolení těch, kteří jim věnují péči a spoustu času.

Pamětníci závidí uhlí

Do krnovského kina Mír se na premiéru Osoblažky přišel podívat také strojmistr a strojvedoucí Jarda Hoferek, který v éře parních lokomotiv dělal topiče.

„Já jsem na parních lokomotivách topil spoustu let, ale tak krásné uhlí, jako ukazujete ve filmu, jsem na šichtě nikdy neměl. Jak to děláte?" oslovil Hoferek současné topiče parních lokomotiv po zhlédnutí filmu Osoblažka.

„Když vy jste jezdil v plném výkonu, tak se topilo na přesně opačnou kvalitu uhlí než dnes. Tehdy se v lokomotivách spalovalo to nejhorší, co zrovna bylo po ruce. Na trochu lepší uhlí měly nárok jen rychlíky. My už jsme ale rozmazlení a nechce se nám topit takovým svinstvem," řekl v nadsázce současný topič Pavel Schreier a vzápětí prozradil, že dnes už drážní předpisy zakazují spalovat nekvalitní hnědé uhlí.

„Topíme tím nejlepším, co jsme schopni sehnat. Nejde ani tak o výhřevnost, ale aby byl malý úlet jisker kvůli požární bezpečnosti. Máme černé uhlí z Katovic, které je normou těsně pod antracitem," doplnil topič Schreier, který v době natáčení absolvoval zácvik na strojvedoucího.

Hrdinové filmu

Hlavními hrdiny filmu Daniela Bordovského jsou úzkokolejka a vlaky.

Sleduje běžný den party Slezských zemských drah, která zajišťuje parní jízdy. Diváci se dozví, jaké má zázemí na Osoblažce, jak probíhá komunikace vysílačkami, jak se obsluhují výhybky, co obnáší dokumentace jízd, úklid škváry, poskládání odpadkového koše nebo kontrola hasicích přístrojů. Film Osoblažka nemá žádný studiový komentář.

Kromě úsporných dialogů je akustickou složkou jen hudba k navození atmosféry. Aby se fanoušci Osoblažky přece jen dozvěděli něco víc, zveřejnil Bordovský aspoň na internetu medailonky vlakvedoucího Marka Neděly, topiče a průvodčího Davida Chovančíka a topiče i průvodčího Pavla Schreiera.

Ti se po promítnutí filmu společně rozhlédli po kinosále a jmenovali ty, díky nimž dnes na Osoblažce jezdí parní vlaky: Jan Vícha, Zdeněk Telička, Miloš Hrubý, Bohouš Bordovský, Petr Filip, Franta Fistr, Pavel Sládek, Staňa Herman a mnozí další.

Jak to začalo

Úzkokolejná trať Osoblažka brzy oslaví 120 let existence. Parní lokomotivy po ní vozí turisty posledních deset let. Co bylo na počátku této dekády vzpomínal Marek Neděla.

„Všichni jsme byli nadšení, aby se v Osoblažském výběžku kolem úzkokolejky už konečně něco začalo dít. Já jako předseda opavského železničního klubu jsem se nabídl, že zajistíme personál. Ta trať byla do nás takříkajíc vrytá, takže nebyl problém hned dát dohromady deset nebo dvanáct lidí, kteří chtěli pořádně makat.

A podívejte se, co z toho dneska všechno je. Nebýt ale Jarka Foltýna a firmy Olpas, nikdy by se to nerozjelo," zavzpomínal Neděla jak před lety skupina nadšenců propadla kráse parních lokomotiv. Dnes parní jízdy zajišťuje kolem pětadvaceti lidí a stále se nabalují další zájemci.

O čem dnes sní

V zimě po skončení hlavní turistické sezony příznivci Osoblažky nemají co dělat, a tak mohou snít o budoucnosti.

„Náš dlouholetý sen pořídit si vlastní uzavřený vagon se nám splnil v listopadu. Teď nastává problém, že už pomalu není kam se rozšiřovat. Trať už je pro náš dlouhý vlak příliš malá. Na trati už je jediná stanice, kde se můžeme nějak rozumně křižovat s protijedoucím vlakem.

Takže abychom nějak uplatnili další vagony, museli bychom jedině vypravovat víc parních vlaků. Tam už ale nadšení nestačí, vše závisí na financích," uzavřel Pavel Schreier.