Izrael uděluje titul Spravedlivý mezi národy lidem, kteří prokazatelně přispěli k záchraně Židů v období holocaustu. V seznamu Spravedlivých najdeme také jména manželů Leopolda a Antonie Bačovských.

„Film Volynští jsem viděl už v září na srazu Volyňských Čechů v Suchdole nad Odrou. Ve filmu je také reportáž o udělení medailí Spravedlivý mezi národy mému dědečkovi a babičce, Antonii a Leopoldovi Bačovským. Ti na Volyni na podzim 1942 zachránili šestiměsíčního židovského chlapečka Josefa Danckera, jemuž banderovci zavraždili maminku.

Je tam prezentována také fotografie mé maminky s malým Josefem Danckerem. Je tam i videozáznam ze setkání s Josefem Danckerem v Praze v roce 1995. Rodina ho přijala za dvanáctého sourozence," prozradil svůj osobní vztah k filmu Volynští Josef Šindelář.

„Paní Šindelářová byla sestra mé matky, takže zachránci židovského dítěte jsou také mí prarodiče," doplnila profesorka krnovského gymnázia a tlumočnice Ludmila Čajanová, která je rovněž potomkem Volyňských Čechů a mapuje jejich osudy na Krnovsku a Osoblažsku.

„Celkem sedmi rodinám Volyňských Čechů byl udělen čestný titul s medailí Spravedlivý mezi národy a jejich jména jsou vyryta na Zdi cti v Jeruzalémě. Z toho se rodina Skalských usídlila po reemigraci v Rusíně a rodina Holštajnových v Liptani. Manželé Leopold a Antonie Bačovští bydleli krátce v Bohušově, ale po smrti Leopolda v roce 1948 se jeho žena Antonie přestěhovala ke své nejmladší dceři na Vyškovsku.

Leopold Bačovský je pohřben v Městě Albrechticích. Jedna z jejích dcer, Božena Bačová, žila až do své smrti v Rusíně, druhá dcera, Marie Herblichová, v Hrozové," shrnula Ludmila Čajanová své poznatky v článku pro vlastivědné sdružení Královský stolec. Zaznamenala také osudy dalších rodin Volyňských Čechů, které riskovaly vlastní životy při záchraně židovských spoluobčanů.

Dokumentární film mapuje osudy této specifické komunity Čechů od jejich příchodu na Volyni v 19. století až po návrat do původní vlasti po roce 1945. Dokument Jána Mančušky vysvětluje, jak se Češi v důsledku krize a nedostatku zemědělské půdy vystěhovali v několika vlnách na Ukrajinu do Volyňské gubernie, kde postupně založili na dvě stovky vesnic.

Po letech budování hospodářství, průmyslu, českého školství, kulturního a společenského života se Češi na Ukrajině dopracovali k prosperitě. Ta ale skončila po nástupu bolševiků k moci. Pak čeští osadníci na Volyni sdíleli stejný osud s ostatním venkovským obyvatelstvem Ukrajiny a Ruska. Byl jim zabavován majetek, byli posíláni do vyhnanství, zavíráni do gulagů, zabíjeni nebo v době hladomoru umírali hlady.

Jejich utrpení bylo dovršeno v době druhé světové války, kdy ukrajinští nacionalisté pronásledovali polské, židovské i české sousedy. Když se fronta dostala až na Volyň, téměř všichni bojeschopní Češi se dobrovolně hlásili do 1. československého armádního sboru. Mnozí položili životy za původní vlast, kterou nikdy nespatřili.

Po válce došlo k repatriaci většiny Volyňských Čechů. Navrátilce nečekal nový začátek v pohraničí, které zůstalo opuštěné po odsunu Němců. Rodiny Volyňských Čechů na minulost nezapomínají a jezdí na Ukrajinu připomínat si místa, kde jejich otcové a dědové hospodařili.

Dodnes se tam mohou setkat s potomky Čechů, kteří zůstali a dodnes mluví lámanou češtinou s ukrajinským přízvukem. Film Volynští uvádí ČT 2 v pondělí 28. 10. v 16.30 hodin, v úterý 29. 10. v 11 hodin, a v neděli 3. 11. v 9.35 hodin.