Evangelia Čarasová měla nelehký život. Jako mladá dívka žila s rodiči v Řecku, v okrese Grevena. V roce 1948 jako mnozí Řekové utekla z původní vlasti před občanskou válkou i s rodinou.

Dodnes vzpomíná, jak na útěku v Albánii pomáhala ošetřovat raněné partyzány. Od roku 1949 žije v České republice a od roku 1950 pak v Dívčím Hradu. Žena dokázala i v nelehké době vychovat tři syny a dvě dcery. Právě nejstarší dcera Polyxenie Čandasová se o svou maminku pěkně stará, přestože sama už není nejmladší.

„Maminka pracovala tvrdě v družstvu a celý život věnovala nám, svým dětem. Později pak vnukům, pravnukům i prapravnukům. Mezi její zájmy patřila vždy zahrádka,“ řekla o své mamince Polyxenie Čandasová.

Nejstarší obyvatelka regionu neumí číst, ani psát. Česky sice rozumí poměrně dobře, ale mluví pouze řecky. Její čeští přátelé a známí ji mají stejně rádi, jako ti, kteří ovládají řečtinu. „Paní Evangelia je úžasný člověk. Patří mezi nejvýznamnější pamětníky poválečného života v naší obci,“ sdělila Božena Mruzíková, starostka Dívčího Hradu, která přišla i s vedením obce oslavenkyni poblahopřát ke 105. narozeninám.

Když byla Evangelia Čarasová mladší, netajila se tím, že by se jednou chtěla do Řecka vrátit. Vždyť tam žijí její bratři a řada dalších příbuzných. Nakonec však zůstala v Dívčím Hradě, kde našla nový domov, a svého rozhodnutí nelituje. S děním v původní řecké vlasti je nyní spojena každý den díky satelitu.

„Když naladíme řeckou televizi, tak se ráda podívám co je tam nového nebo si připomenu naši hudbu a písničky. Často si u toho taky zazpívám,“ pronesla Evangelia Čarasová pevným hlasem. Řecky mluví hlavně s dcerou Polyxenií, anebo když je v kontaktu s bratry či synem, kteří žijí v Řecku.

Kromě řeckých kanálů sleduje i české televizní stanice. Koukne se na zprávy a nenechá si ujít Rodinná pouta ani Poštu pro tebe. Také hudbu má ráda nejen řeckou, poslechne si s chutí třeba Karla Gotta. Po tolik oblíbené zahrádce se dnes již jen prochází, protože práci si už samozřejmě vzhledem k věku musí odpustit.

Evangelii Čarasovou a její zahrádku dnes znají lidé po celé republice i v zahraničí díky slavné fotografii Jindřicha Štreita, který ji dokonce vybral do svého kalendáře. A čemu vděčí paní Čarasová za tak požehnaný věk? Nikdy nekouřila, jedla zdravě, a chutnaly jí hlavně mléčné výrobky. Trochu dobrého alkoholu si ale nikdy neodpírala. I dnes si ještě příležitostně dá skleničku.

I když poznala války, emigraci i tvrdou práci v družstvu, nikdy si Evangelia Čarasová na svůj osud nenaříkala. Na život se stále dívá s nečekaným nadhledem a optimismem. „Víte, zažila jsem už hodně válek. Poznala jsem zlé, ale hlavně dobré lidi. Dnes bych si přála už jen mír, a to po celém světě.

Když je nám tady v Česku dobře, neznamená to, že se jinde na světě už přestalo bojovat. Jednou to musí skončit. Vždyť všude žijí dobří lidé,“ vyslovila stopětiletá Evangelia Čarasová své největší přání.

Shodou okolností se v těchto dnech dožívá 105 let také vrstevnice paní Čarasové, a to paní Kohoutková z Opavy. V Domově seniorů Bílá Opava jí v pátek přijde poblahopřát ke 105. narozeninám náměstek hejtmana Svatomír Recman.