Když se má Eva Šindelářová ohlédnout za svou prací, má na co být pyšná. Krnované dnes platí za vodné a stočné téměř o polovinu méně než obyvatelé jiných měst v České republice. Do oprav vodovodů a kanalizací město každý rok investuje, protože zisk nekončí za hranicemi našeho státu, jako je tomu v případě nadnárodních vodárenských společností.

Krnov má vlastní vodárny a je
v tom dnes mezi městy výjimkou. Čemu vděčíme za tuto výjimečnost? Jak se stalo, že Krnov odolal privatizačním tlakům a vodárny zůstaly městu?

Je to díky kombinaci více faktorů. Máme vlastní zdroj vody a to je velká výhoda. Druhým důvodem je to, že jsme měli v minulosti zastupitele natolik rozumné, že se mi je vždycky podařilo přesvědčit o tom, že prodej vodáren by byl nelogickým krokem. Proč dělat věci, které nemají žádnou logiku?

Byly v minulosti tlaky na privatizaci vodáren silné?

Tak samozřejmě že nadnárodní společnosti náš podnik láká. Měly by podchycenou oblast celého povodí. Navíc se nám daří držet výrazně nižší cenu i přesto, že investujeme do oprav. To může vzbuzovat nelibost zákazníků – odběratelů vody v jiných městech.

Mohou se ptát: proč platíme tolik? Ale nikdo jim nemůže odpovědět: všude se platí tolik.

Přesto: nemá přece jen privatizace vodáren nějaké výhody?

Pro občany?

Pro koho jiného?

Já nevím. Pro občany bych hledala výhody těžko. Je pravda, že velké nadnárodní společnosti mají k dispozici lepší zázemí pro správu, mají odborné úseky, právníky, personalisty, administrativní pracovníky… To mohou být výhody pro podnik jako takový, pro řízení.

Já jsem svou sekretářku neměla a spoustu věcí jsem si jako ředitelka zařizovala sama.

Byla jste dvacet let úspěšnou manažerkou. Jak jste to zvládla?

Všechno šlo dobře díky lidem, které jsem měla kolem sebe. 
V první řadě to byli mí kolegové jednatelé – pánové Ivan Krištofík a Vojtěch Mužný. Ivan Krištofík pracuje ve firmě jako technik a Vojtěch Mužný jako ekonom. Model tří jednatelů městské společnosti schválilo zastupitelstvo a dvacet let nám dobře fungoval.

Za výbornou spolupráci oběma pánům děkuji. Ale nešlo jen o ně. Ve vodárnách pracovali a dodnes pracují další lidé, co mají rádi svou práci. To je fakt, kterého si vážím a díky němuž se dařily věci, které by jinak šly těžko.

Které například?

Třeba různé opravy, které naši chlapi byli ochotni udělat kdykoli, rychle a dobře. Byli to lidi, kteří přestože neměli bůhvíjaké vzdělání, dokázali vyřešit různé krizové situace, plány potrubí měli v hlavě, dokázali přijít na příčinu závady a opravit ji bez manuálů a předepsaných postupů.

Jeden kanalizační dělník byl proutkař, říkala jsem mu: Honzo, musíš mě to naučit, hledat takhle potrubí… Když bylo potřeba, přišli ve svátek, na silvestra, ve svém volnu. Řeklo se: jde se kopat. A udělali, co bylo třeba, a ještě měli dobrý pocit, že se to povedlo.

Máte i vy dnes dobrý pocit, že se vám „to povedlo"? Že jste dvacet let dělala, co bylo třeba, možná i ve svém volnu?

Říká se: konec dobrý, všechno dobré. Nemyslím si sice, že to platí opačně, ale z toho, že radní dali na doporučení dozorčí rady a odvolali všechny jednatele, samozřejmě dobrý pocit nemám.

Po tom všem, co jsme ve vodárnách vybudovali, odcházím s puncem, že jsme špatně hospodařili, že se to dá dělat jinak, lépe… Přijmout toto hodnocení od člověka, jako je předseda dozorčí rady Jakub Horáček, nedokážu. A dárkový koš a odměna z prostředků podniku to nijak nespraví.

Důstojné jednání si představuji jinak.

Jak?

Například tak, že se dodržují pravidla. Takže jednatelé nebudou vyloučení z jednání valné hromady, když mají nárok tam být. Nebo tak, že když se na jednání valné hromady zeptám: 
a můžu k tomu něco říct? Nebude mi odpovězeno: No dobře, ale jen krátce.

Důstojné jednání je jednání s úctou. Nemyslím s úctou vůči mně, protože jsem jednatelka nebo protože mám něco za sebou nebo protože jsem starší žena, ale s úctou obecně.

Jaké máte plány do budoucna?

Poslední roky se starám o maminku, má 96 let, jsem pět let vdova, mám dům se zahradou, takže práce mám dost. Ráda se starám o vnučky. V létě u mě tráví třeba měsíc prázdnin v kuse. Mám dvě dcery a tři vnučky. Pětiletá Kristina a tříletá Emilka bydlí v Praze, a tříletou Anežku mám tady v Krnově.

Jak je zabavíte?

Takto malé děti se zabaví lehce. Stačí zahrada, pergola, pískoviště, napustit bazén a děti se celý den zabaví. S většími už se musí jezdit na výlety. Mám pro holky pokojík s věcmi, panenkami, jestli budu mít ještě vnuka, tak autíčka se mi tam už ani nevejdou.

Jde některá z dcer ve vašich stopách?

Jedna dcera je magistra v lékárně v nemocnici v Krnově, druhá je matematička na Akademii věd.

RNDr. Eva ŠindelářováNarozena: 1951
Bydliště: Krnov
Povolání: dlouholetá ředitelka a jednatelka Krnovských vodovodů a kanalizací
Rodina: dvě dcery, tři vnučky
Zájmy: dům, zahrada, rodina

Gabriela Mathiasová