V okamžiku se rozvodnily Čižina, Zátoráček, Oborenský potok, Hvozdnice i Moravice. Povodňová vlna prošla řadou obcí a pocítila ji i velká města Krnov a Opava. Všechny škody byly zanedbatelné v porovnání s tím, co potkalo Lichnov a Zátor.

Ty se nacházely přímo v epicentru srážkové oblasti. Povodňová vlna na Moravici byla tansformována Slezskou Hartou a Kružberkem, což byl jeden z důvodů, proč nečekaná povodeň z malých přítoků nenatropila významnější škody níže po proudu.

Lichnov, pro který to byla nejničivější povodeň v jeho historii, si dvacáté výročí připomíná 13. května v obecním domě. V 17 hodin tam začíná výstava povodňových fotografií. Na vernisáži vystoupí místní kapela Čižina, pojmenovaná po říčce, která Lichnovu přinesla takovou zkázu.

Připraveno je i promítání autentického videa z května 1996. Mše za oběti povodní se v lichnovském kostele sv. Mikuláše koná 15. května v 19 hodin. Také obecní kalendář Lichnova na rok 2016 je plný srovnávacích fotografií z let 1996–2016.

Základní typy povodní1. Jarní povodně, způsobené táním sněhu, případě v kombinaci s dešťovými srážkami, hrozí nejvíce na podhorských tocích.
2. Letní povodně, způsobené dlouhotrvajícími dešti na rozsáhlejším území, obvykle působí vážné škody i na středních a větších tocích.
3. Přívalové povodně, způsobené krátkými srážkami velké intenzity, zasahují poměrně malá území a hrozí i na velmi malých potocích. Jsou extrémně rychlé a prakticky je nelze předpovídat. Přesně takové 13. května 1996 pustošily Lichnov, Zátor i další obce.
4. zimní povodně, jsou způsobené ledovými jevy na řekách.

Lichnov a Zátor 1996: malé potoky přinesly apokalypsu

Lichnov i Zátor jsou v širším okolí známé hlavně díky své kyselce. Pro obě obce 13. květen 1996 byl obzvlášť tragickým dnem. Potoky Zátoráček a Čižina se v okamžiku změnily v běsnící řeky, které strhávaly mosty, ničily domy, porážely stromy i ploty, odnášely auta a asfalt ze silnice rolovaly jak těsto.

Komunikace se rázem změnily v říční koryto. Obě obce jsou roztažené kolem Zátoráčku a Čižiny, takže ohromná povodňová vlna musela projít obydlenou zástavbou v délce několika kilometrů. Způsobila škody za stovky milionů a zničila i prameny věhlasné zátorské a lichnovské kyselky.

Do půl hodiny po prvním nárazu povodňové vlny se přerušilo telefonní spojení i dodávka elektřiny. Obyvatelé za večerního soumraku jen bezmocně sledovali, jak voda bere vše, co jí stálo v cestě. Když pohled na všeobecnou spoušť přikryla tma, začalo se rozléhat praskání domů pod náporem vody i volání lidi o pomoc.

Povodeň kulminovala kolem 23 hodin. Déšť zcela ustal až po půlnoci. Teprve za ranního rozbřesku si bylo možno prohlédnout dílo zkázy v celém rozsahu.

Hromady bláta a kamení, zpřerážené stromy, domky bez plotů i s dírami ve zdech, utopená domácí zvířata, zničené automobily. Silnice jako by přestaly existovat. Tam, kde před pár hodinami ležel asfalt, byly vymleté i dvoumetrové díry. Bohužel tehdy v Lichnově při povodni zahynul také jeden člověk, takže veškeré obyvatelstvo se nacházelo ve stavu hlubokého šoku.

V dlouhých roztáhlých obcích na dně údolí nezbyla ani jediná sjízdná komunikace. Ke svým rodinám a sousedům lidé docházeli po úbočích údolí. Lichnovem po výmolech a kaskádách z kamení nakonec dokázala projet osádka vozu Tatra, kterou čekal obzvlášť smutný úkol: vyprostit utonulého muže.

Řízení záchranných prací se ujal krizový štáb Okresního úřadu Bruntál. Silnice byly nesjízdné, zásobování potravinami a vodou dramatické. Přestože práce na obnově cest započaly okamžitě, Lichnov byl průjezdný až po dvou týdnech. Potoky Zátoráček a Čižina se vrátily do provizorního koryta, aby na pozůstatcích roztrhané silnice vznikla provizorní cesta.

„Lidé v mnoha obcích se museli rozhodnout mezi záchranou majetku a života. Připravený povodňový plán pokaždé nepomohl, například starosta Zátoru v roce 1996 shledal, že okresní plán mu byl, mírně řečeno, k ničemu. Byl tento plán upraven do povodně 1997, která potoky Čižinu ani Zátoráček samozřejmě nevynechala? Kvalitu povodňového plánu bohužel prověří až povodně," uvedli ve svém článku vodohospodáři Zbyněk Kulhavý a Mojmír Soukup z Výzkumném ústavu meliorací a ochrany půdy, když v časopise Vesmír bilancovali povodně z let 1996 a 1997.

Další velká povodeň k nám přišla už za rok

Projekt celkové obnovy Zátoru a Lichnova měl začít v roce 1997.

Místo toho ale v červenci 1997 přišla další obrovská povodeň. Paradoxně ta druhá, ještě větší už pro Lichnov neměla tak dalekosáhlé následky, protože zde předešlá povodeň před rokem odnesla všechny překážky. V roce 1997 už měl dravý proud cestu Lichnovem volnou, protože mu nepřekážely mosty, lávky ani vzrostlé stromy. Přesto lichnovští občané znovu prožívali hrůzu a paniku.

Zato v Zátoru na tom byli v roce 1997 ještě hůře. Také v Krnově, ve Vrbně nebo v Holčovicích byly povodňové škody ještě podstatně horší než předchozího roku v Lichnově.

Smutné události s odstupem dvaceti let

Výstavu fotografií v obecním domě v Lichnově bude provázet setkání pamětníků, kteří společně zavzpomínají na tragické povodně, které před dvaceti lety zpustošily jejich obec. Přípravu povodňového obecního kalendáře i výstavy fotografií si vzal na starost místostarosta Lichnova Jan Gemela.

„Povodně „1996" patří k nejvýznamnějším událostem v novodobé historii Lichnova. K tomuto tématu se mi podařilo shromáždit spoustu materiálů včetně dokumentů o dávných lichnovských povodních od roku 1853, které už nikdo z nás nepamatuje. Rád se o tyto poznatky podělím s ostatními a poslechnu si vyprávění těch, kteří mají své vlastní povodňové fotografie a vzpomínky," popsal Jan Gemela, co se chystá k dvacátému výročí.