„Ti lidé nemají kde bydlet, nevím co by si jinak počali. Po zkušenostech pokládám kapacitu pro naše potřeby dostatečnou. Je poněkud paradoxní, že už několik let po sobě máme úplně plno v létě, kdy jsme už museli zájemce i odmítat,“ řekl vedoucí azylového domu Jaroslav Vejmola.

Jedním z mužů ubytovaných v Bethelu je i Alois Kříž, jehož životní příběh je typickou ukázkou osudu lidí využívajících služeb azylových zařízení. „Já mám jedenašedesát roků a dělal jsem dřív u dráhy. Tam začali snižovat stavy, já jsem šel mezi prvníma a pak mě v Brně ke všemu ještě vyhodili z ubytovny. Tak jsem se začal toulat po celé republice. Žil jsem taky tři čtvrtě roku vyloženě na ulici a bylo to hrozné, nikomu bych to nepřál. No a pak jsem se v únoru dostal sem a jsem spokojený. Je to výborný, jsme dva na pokoji a bydlení je pěkné, nemůžu si na nic stěžovat. Čtu, luštím osmisměrky a sem tam se podívám na televizi. Jenom nemůžu sehnat žádnou práci, ani brigádu a z důchodu čtyři a půl tisíce měsíčně si moc vyskakovat nemůžu,“ stručně popsal svůj osud Alois Kříž.

Azylový dům Bethel neposkytuje jenom celodenní ubytování, ale pomáhá také potřebným například s hledáním zaměstnání, samostatného bydlení, s vyřizováním dokladů a snaží se své klienty zbavovat závislosti na systému sociální pomoci.

„Zákon u nás omezuje dobu pobytu na jeden rok. My ale přistupujeme ke každému individuálně. Člověka, který se snaží a hledá si zaměstnání a bydlení, na ulici určitě nevyhodíme, to by nemělo žádný smysl. Každý u nás ale musí dodržovat daný režim,“ vysvětlil Jaroslav Vejmola.