Proč nemá nárok na finanční pomoc? Co lidem s podobnými potížemi poradit? Jitka Mlčúchová z Bruntálu je po operaci krční páteře, zdravé nemá ani ledviny a žaludek. „Právě kvůli nemocnému žaludku mi na bolest nemohou lékaři předepsat žádné léky. Pokud bych skončila na kapačce, vyhodí mi to ledvinové kameny," stěžovala si pacientka.

Nechápe, když jsou její lékařské zprávy plné negativních nálezů, proč nemá nárok na důchod.

Jak vysvětlila mluvčí České správa sociálního zabezpečení (ČSSZ) Jana Buraňová, kritériem pro posuzování invalidity je pokles míry pracovní schopnosti. „Pokud podle posudkového lékaře nedosahuje pokles pracovní schopnosti alespoň o třicet pět procent, není osoba z pohledu zákona o důchodovém pojištění invalidní," vysvětlila Buráňová. Vše je v rukou posudkového lékaře, který rozhoduje na základě předložených lékařských zpráv a odborných nálezů.

Je-li invalidní osobě přiznán invalidní důchod, je třeba podle zákona v průběhu času kontrolovat, zda nedošlo ke změně zdravotního stavu. „V praxi to znamená, že ani jednou přiznaný invalidní důchod nezaručí, že jeho výplata je trvalá," podotkla Buráňová.

Po operaci krční páteře získala v září 2010 Jitka Mlčúchová plný invalidní důchod. „Nechali mi ho rok a po roce mi ho sebrali, prý jsem úplně zdravá," nechápavě kroutí hlavou Mlčúchová, která od září 2011 zůstala bez jakékoliv podpory státu. Lékařská posudková služba v ní vidí zdravou osobu. Mlčúchová předpokládá, že by měla mít nárok minimálně na poloviční invalidní důchod.

Na přezkum na opavské pracoviště České správy sociálního zabezpečení se dostavila v srpnu. A neuspěla. Požádala o přezkum ostravské nadřízené pracoviště a teď čeká, co bude dál. Už tři roky se potýká nejen s nemocí, ale navíc je bez peněz.

Podobný příběh prožívá její kamarádka Petra Bůžková. Také je po operaci páteře a nemá nárok na žádnou podporu státu. Přitom strávila téměř devět měsíců po operaci na lůžku. Vůbec se nemohla hýbat. Učila se znovu oblékat, jíst a sedět jako malé dítě. „Od patnácti jsem pracovala jako prodavačka. Mám dvě děti a jsem samoživitelka. Kdo vás ale zaměstná, když nic nemůžete zvednout? V obchodě to je dost těžká práce," sdělila Bůžková.

Petra Bůžková vzpomíná, co se stalo, když se Jitka Mlčúchová nechala zaměstnat. Po pár dnech se její zdravotní stav tak výrazně zhoršil, že musela skončit. „Určitě jsou i lidé více postižení než já. Ale proč nemáme žádné zastání? Co s námi? Tak nás postavte ke zdi a postřílejte nás. Chci jen normálně žít. Celý život jsem pracovala, ale teď už nemůžu," bezradně prohlásila třiapadesátiletá Jitka Mlčúchová.

Na lidi, kteří přestali být invalidní, pamatuje podle mluvčí ministerstva práce a sociálních věcí Štěpánky Filipové zákon o zaměstnanosti. „Zákon uvádí, že na pracovní rehabilitaci mohou být zařazeni lidé se zdravotním postižením a na základě doporučení okresní správy sociálního zabezpečení také lidé, kteří přestali být invalidní," poradila ministerská mluvčí Filipová.

Úřad práce může ve spolupráci s uchazečem o zaměstnání se zdravotním postižením vypracovat individuální plán, který zvýší šance najít uplatnění na trhu práce v souladu s jeho kvalifikací, možnostmi a schopnostmi.