Co se v mládí naučíš…

Mnohým se prostřednictvím sáněk vrátily vzpomínky na dětství a ověřili si pravdivost přísloví „Co se v mládí naučíš, ve stáří jako když najdeš".

„Sáňkování se podobně jako plavání nebo jízda na kole nezapomíná. Já jsem nesáňkoval spoustu let, a přesto jsem si přesně vybavil, kudy jsme jako děti táhli sáňky do kopce nebo před kterou muldou se musí přibrzdit. Chodilo se sem sáňkovat celé věky, takže jsme vlastně hledali paměť tohoto místa a dětskou hravou podstatu, která se nevytratí ani v dospělosti," popsal své zážitky hlavní organizátor Petr Ondruška.

Ani obleva sáňkaře v Krnově nezastaví

Někteří lidé sice o sáňkování na Cvilíně uvažovali, ale odradila je předpověď počasí a obleva v krnovských ulicích. „Mnozí už zapomněli na zkušenost z dětství, kdy každý Krnovák dobře věděl, kde hledat severní svah vysoko nad městem, aby sáňkování byla tutovka. Přestože málokdy nám tu sníh vydrží déle než týden v kuse, můžeme si užít zimních radovánek do sytosti, když člověk ví, jak na to. Základem je nečekat se sáňkováním na prázdniny nebo na víkend, a jakmile začne sněžit, musíte na Cvilín nebo jiný kopec vyrazit hned po škole," popsal Ondruška, jak si Krnované dokázali užít zimní přírody v dobách před příchodem umělého zasněžování.

Petr Ondruška všem nabízel čaj a sušenky, a také překvapeným kolemjdoucím, kteří o akci nevěděli, půjčoval sáňky, aby si také užili. Zároveň všichni vzpomínali, co všechno za starých dobrých časů na Cvilíně prožili. Lidé společně vzpomínali nejen na to, jak na Cvilíně sáňkovali, ale také kam chodili na výlety, na rande, zaběhat si, venčit psy nebo na houby. Také si posteskli, že dnes už to na mnoha místech vypadá úplně jinak.

„Sáňkování je jen součást rozsáhlejšího projektu, který má definovat hodnoty Cvilína v minulosti a říct si, jaké by měly být jeho funkce v budoucnosti. Když se lidé rozpovídali, co se jim na Cvilíně líbí a nelíbí, uvědomil jsem si, že pro shánění námětů je daleko lepší nezávazně si poklábosit přímo na místě, než pořádat přednášky, na které by stejně nepřišli," dodal Ondruška, který působí ve výboru pro architektonický a urbanistický rozvoj, což je poradní orgán zastupitelstva.

Stopování ve sněhu

Petr Ondruška si na zasněženém Cvilíně vzpomněl i na další zimní zábavu z dětských let: stopování. „Kdysi nás to opravdu bavilo hledat stopy ve sněhu, abychom zjistili, kam šel nějaký člověk nebo zvíře. Také tentokrát jsme ve stopách zkoušeli číst, kdy vlastně lidé po Cvilíně chodí, kolik jich je, jak jsou které trasy a chodníčky frekventované," prozradil Ondruška.

Sněhulák na Cvilíně do rána nevydrží

Aby nezůstalo jen u sáňkování, postavili organizátoři akce na louce nad Salvátorem v pátek i v sobotu několik sněhuláků, ale do rána je vždy někdo povalil na zem nebo úplně zbořil.

„Ne, že by mi jich bylo líto, vždyť sněhulák je už ze své podstaty stavba dočasná, ale spíš přemýšlím, jak to zpracovat. Hráli jsme si se stavěním sněhuláků vždycky až do setmění a ráno byli na kusy. To je důkaz, že na Cvilíně je i na odlehlých místech rušno i v noci. To bych neřekl, že až sem zabloudí opilci, flamendři a podobní živočichové s noční aktivitou. Zjistit co se děje na Cvilíně přes noc, to je téma na diplomovou práci," komentoval sněhulákovou zkušenost Ondruška při vzpomínce, jak to sněhulákům na svahu slušelo.

Přišel také se zajímavou myšlenkou, že když si někde lidé postaví sněhuláka, je to vlastně svědectví o přívětivosti veřejného prostoru. „Když jsme vzpomínali, kde všude jsme si jako kluci a holky na Cvilíně hrávali, často to končilo povzdechem, že dnes už se tam nesmí. Všude se objevují ploty, které na příchozí působí odstrašujícím dojmem, takže se v jejich blízkosti cítí nepatřičně jako vetřelec. Přitom zkušenosti z Německa a dalších zemí ukazují, že lze udělat zahrádky a urbanizované území tak, aby zůstalo průchozí a nabízelo přívětivá veřejná prostranství," dodal Ondruška.

Podle něj je například Brožíkova ulice postavena tak, že chodce ani nenapadne zkoušet, zda se tudy dá projít mezi vysokými ploty kolem zástavby až do lesa. Naopak třeba Městská ulice je z hlediska veřejného prostoru podstatně vstřícnější vůči chodcům. „Nic proti zahrádkám, ale takto oplocený pozemek zážitky nabídne jedné rodině, zatímco dřív je Cvilín nabízel všem," povzdechl si Ondruška.

Párty na sněhu byla úplně zadarmo

Organizátoři Sáňkování pro starší a pokročilé dole pod svahem pustili do reproduktorů staré šlágry svého mládí, a nabízeli sáňkařům i kolemjdoucím čaj pro zahřátí i nějaké to občerstvení. Ukázalo se, že lidé zřejmě nevěří spontánnosti takových akcí, protože se několikrát ptali, kde se tu platí nějaké vstupné.

„Prostě nevěřili, že taková sněhová párty s čajem, sušenkami a perníčky je pro všechny úplně zadarmo. Přitom nás drobné pohoštění skoro nic nestálo a dělali jsme to hlavně sami pro sebe. Jen tak pro zábavu. Doufám, že to byl signál také pro ostatní, že když máte dobrý nápad, chuť něco podniknout a kopec za městem, můžeme si zimu pořádně užít i když peněženku necháme doma," uzavřel Petr Ondruška, který si ze Cvilína odnesl ještě jednu důležitou zkušenost: dá se jezdit i na plastových bobech, ale když je kolem nuly, není není nad staré dobré staromódní sáňky.