Za první republiky působil Alfonz Kavalec v Bruntále jako berní úředník. Když po odtržení Sudet v roce 1938 musel jako Čech i se svou rodinou opustit Bruntál, netušil, že mu zbývají pouhé čtyři roky života.

Kavalcova rodina se odstěhovala do Klobouk, kde otec vlastenec ukrýval srbského důstojníka. To se otci stalo osudným. „Němci na to přišli a Alfonz Kavalec měl tu smůlu, že to bylo při heydrichiádě," popsal jeho příběh bruntálský historik a kronikář Josef Cepek.

Kavalce jako nepřítele říše tehdy uvěznili nejprve v brněnských Kounicových kolejích a později ho v Berlíně odsoudili k trestu smrti. Obhájce odsouzeného neměl proti totalitnímu soudu s odvoláním šanci.

Dobový novinový výstřižek, informující o popravě Alfonze Kavalce 20. října 1942.

V den smrti napsal dopis manželce

V budově bývalé bruntálské radnice, kde je dnes sídlo městské policie, byl v těchto dnech vystaven Kavalcův poslední dopis. Ještě po sedmdesáti letech běhá při čtení dopisu z vězení, který napsal jako poslední sbohem své manželce Boženě, mráz po zádech.

Z každého slova a úhledného písma je znát jistá ruka statečného člověka. Plným právem po něm byla v lednu 1946 pojmenována jedna z bruntálských ulic u městského parku. Také mu bylo uděleno čestné občanství města Bruntálu a ve stejném roce byl in memoriam vyznamenán na Pražském hradě Válečným křížem.

Kavalcova ulice je za městským parkem dodnes a shodou okolností je Alfonz Kavalec jednou ze tří osobností, které nesou čestné občanství města Bruntálu. „Dalšími čestnými občany jsou první prezident Československé republiky T. G. Masaryk a také okresní hejtman Jan Brothánek. Ostatním, jako třeba Klemetu Gottwaldovi, bylo čestné občanství odebráno," uvedl Josef Cepek.

Boženko, moje hodinka přišla

Co psal hrdina v dopise? Začíná slovy: „Moje drahá ženo, moje Boženko. Moje hodinka přišla. Dnes si tu těžkou moji hodinku musím odpykati."

„V 8 hodin večer se rozloučím se svým životem," napsal smířen s osudem v den své popravy manželce jeden z největších hrdinů města Bruntálu všech dob. Jako hluboce věřící člověk se Alfonz Kavalec těšil, že se s manželkou setká opět na věčnosti.

Snad mu právě myšlenky na setkání s blízkými na věčnosti pomohlo překonat hrůzu z neodvratně se blížící smrti. Zároveň se odsouzenec čekající v nacistické věznici na vykonání ortelu omlouval za všechno, čím kdy mohl své ženě ublížit. Nabádal ji ke statečnosti a ukazoval, že je smířen s osudem a dokázal se vyrovnat i se svou popravou. „Boženko moje drahá, miláčku můj, na shledanou," loučil se Alfonz Kavalec s partnerkou v posledním dopise, který napsal 20. října 1942.

Plné znění dopisu a Kavalcovo dobře čitelné písmo si mohou otrlejší povahy přečíst , nebo si ho prohlédnout společně s dalšími materiály v městské expozici na náměstí Míru v Bruntále. Stačí zazvonit na služebnu městské policie a historik Josef Cepek každého rád osobně provede expozicí věnovanou památce Alfonze Kavalce.

Poslední dopis z vězení.

Poslední dopis z vězení.