Vedle dřevouhelné vysoké pece zde byla stoupa na drcení železné rudy s hamrem. Hamr byl označován jako Kristiánův. Vysoká pec se nazývala Lorenzova ( Laurenzi Hochoffen) česky Vavřincova a byla vestavěna do budovy „šmelcovny“.
Měla komoru pro dmychadlo a výfužny, poháněné kolem na spodní vodu. Nad střechou této budovy čněla sazebna, která byla spojena s blízkým návrším mostem, podepřeným kamenným pilířem. Po tomto mostu se do pece navážela vsázka.
Stoupa na drcení železné rudy stála poblíž a severně od pece stojící zkujňovací hamr s výhní měl dvě dmychadla s koženými měchy. K hamru byla přistavěna brusírna a menší hamr na hřebíky. Nedaleko stála ještě obytná budova, a jak bylo v Heřmanovicích zvykem, i samostatná pec na pečení chleba.
Huť byla součástí burchberkstahlského závodu (dnes Železná) na výrobu a zpracování železa. Měla přiblížit provozy dolům na železnou rudu a zdrojům paliva. Tato očekávání se nesplnila, protože kapacita rud v blízkosti pece byla nedostatečná a provoz na svou dobu tak vysokoobjemové pece s technickými nedostatky byl nehospodárný. Pec ukončila svoji činnost v roce 1814. Hamr pracoval ještě do roku 1823. Jde o ojedinělou památku na dobu železářství v tomto kraji.
ĽUBICA MEZEROVÁ
