V roce 1624 jej získal jako konfiskát velmistr Řádu německých rytířů Karel Habsburský. Od nich jej v roce 1768 převzali johanité. V areálu byly v 18. století kromě obytné části s kaplí ve věži a kanceláře také pivovar, pekárna, kuchyň, sklepy, chlévy, sýpka, seník, kůlna na vůz, vazební cela v hodinové věži, dřevěný vodovod a pět zahrad.

Neustále byly opravovány střechy (do konce 19. století sedlové). Největší opravy celého areálu byly provedeny v roce 1794 komturem Starassoldo a v roce 1874 komturem Schafgotschem. V roce 1944 po provedení elektrifikace zde umístili johanité ústřední archiv svého řádu.

Za války byl zámek terčem dělostřeleckých útoků a vyhořel. Záchranné práce byly provedeny v roce 1957 a následně v letech 1962-1969, kdy byly znova vystavěny tři věže, osazena okna a dveře. Tyto rekonstrukce provedené za účelem vybudování skladů zdravotnického zásobování znehodnotily zámecký interiér.

Patrový zámek tvoří bloková stavba s nárožními věžemi. Je umístěna do opevněného areálu s kruhovými baštami a hospodářskými budovami, mezi kterými je mimořádně dobře zachovaná patrová sýpka. Vedle ní je vstupní brána s vjezdem nad příkopem překlenutým kamenným mostem ze 14. století.

Předhradí s kašnami je vymezeno kamennou hradební zdí. Kolem zámku je přírodně krajinářský park o rozloze cca 3,5 ha. Součástí parku je lesní porost a menší ovocný sad. Ten je nyní značně zdevastovaný. Při odbočce ke hradu stojí na podstavci socha sv. Jana Nepomuckého z druhé poloviny 18. století a Památník obětem 1. světové války od Josefa Obetha.

Ľubica Mezerová

close zoom_in

Takto vypadal zámek po válce.

close zoom_in

Zámek v podobě, jak ho známe dnes. Foto: Andrea Šírová