Ve středu obce na severní straně náměstí stojí v parku za mřížovou bránou dvoupatrový zámek s výrazným půdorysem čtyř traktů kolem malého čtvercového nádvoří. Za ním se rozprostírá velký park s jezírkem a zbytky mnoha budov, pocházející z nejslavnějšího údobí historie zámeckého areálu z let 1741 až 1778, kdy jej vlastnil Albert Hodic.

Za Fulštejnů zde nejspíše na přelomu 15. a 16. století vznikla tvrz a v letech 1548 až 1565 menší renesanční zámek. V roce 1570 jej získala rodina Sedlnických z Choltic, postupně Václav, jeho syn Jiří a jeho vnuk Petr, kterému bylo panství zkonfiskováno za proticísařský odboj. V roce 1622 získal zámek Maxmilián Ditrichštejn, který jej v roce 1630 prodal Jiřímu Maxmiliánovi Hodicovi.

Od roku 1657 vlastnil zámek s panstvím Julius Leopold, který od roku 1699 začal s budováním zajímavé kaple sv. Josefa s rodinnou hrobkou. V roce 1729 přestavěl zámek do barokní podoby Karel Josef Hodic, v jehož vlastnictví byl od roku 1693.

Nejvíce zámek proslavil vzdělaný Albert Hodic, který promarnil při jeho výstavbě a provozu 13 milionů zlatých. Zámek upravil, přičemž musel být severní trakt podepřen dubovými a olšovými pilíři, kvůli poklesu půdy, a přestavěl tak, aby v něm mohly být neustále pořádany divadelní představení a slavnosti, kterým bylo všechno podřízeno.

close zoom_in Zámek se stal slavným jako takzvané slezské Versailles. V suterénu zámku byly dílny řemeslníků a umělců a umělé doly. V prvním podlaží byla řada pokojů a sálů, z větší části obývaných hrabětem a markraběnkou, a zámecká kaple s rodinnou hrobkou. Ve druhém podlaží byl pokoj přátelství, hostinský a společenský pokoj, slavnostní sál, knihovna, divadlo, kabinet umění a přírodnin, taneční sál, sál múz, jídelna, množství tajných kabinetů, tristitium - smuteční sál, zrcadlový pokoj a další. Okna a dveře byly z dubového dřeva s řezbami, se zlaceným kováním.

V dalších patrech zámku byly kromě obytných a hostinských pokojů například věžní pokoj, serail (harém), který obsadil hrabě po smrti manželky osiřelými poddanými dívkami v orientálních šatech, nebo chemická laboratoř, kde se vyráběly ohňostroje pro slavnosti i léky. Celkem bylo v zámku 68 pokojů. Ještě zajímavější byl zámecký park se zahradou se čtyřmi tisíci vodních staveb, mnoha háji, sochami a budovami.

Po Hodicově smrti byl správou statku pověřen baron Friedenthal, který rychle prodal mnohé součásti a výzdobu zámku na umoření dluhů. Od roku 1779 vlastnili statek Čejkové z Badenfeldu. V roce 1790 byla v již téměř prázdném zámku zřízena továrna na sukna.

V 19. století, kdy byl zámek prodán továrníku Steuerovi z Krnova, byl zcela zničený park. Dalším majitelem byl npor. Jindřich Steuer od IV. armádního sboru ubytovacího oddělení C. a K. armády; po něm manželka Anna a synové Jindřich a František, kterým byly po zemědělské reformě roku 1925 vyvlastněny pozemky. Tito odprodali zámek Heřmanu Brücknerovi z Červené Vody. Ten v roce 1937 požádal o demolici objektu, která nebyla díky Památkovému úřadu v Brně schválena.

close zoom_in Od roku 1942 vlastnil zámek koňský handlíř Fr. Andres. Za druhé světové války si celý zámek najal průmyslový podnik z Říše a ubytoval zde ženy a děti zaměstnanců. Bylo sem přeloženo odposlouchávací oddělení Göbbelsova ministerstva propagandy, sídlo Hitlerjugend a polní obvaziště německého vojska. 23. dubna 1945 byl zámek obsazen sovětskou armádou.

Ministerstvo zemědělství přidělilo 2. června 1949 objekt obci Slezské Rudoltice, v zámku byl sklad obilí, sklady UNRA a kanceláře MNV. Výměrem Ministerstva zemědělství z 9. května 1951 se zámek vrátil Československému státu a po mnoha návrzích a jednáních předán v roce 1952 Ministerstvu zdravotnictví, které jej od roku 1965 přestavělo pro potřeby skladů Zdravotnického zásobování. Výsledkem tohoto snažení je dnešní podoba zámku. Od roku 2004 je zámek ve vlastnictví obce Slezské Rudoltice a od června do září je přístupný veřejnosti.

ĽUBICA MEZEROVÁ