Budova krnovského divadla představuje výraznou a v prostředí slezského města neobvyklou dvoupatrovou symetrickou expresionisticko kubistickou stavbu členitého půdorysu s valbovou střechou ukončenou věžičkou, kdy hlavní polygonální průčelí směřuje ke křížení ulice Mikulášské a E. F. Buriana.

Byla postavena na místě zbořených přízemních domů v letech 1927 až 1928 na podnět městské rady podle projektu architekta Leo Kammela krnovskou stavební firmou Koch & Kindermann. Slavnostní otevření budovy s názvem Lichtspiel und Stadttheater (Kino a Městské divadlo) se uskutečnilo 11. listopadu 1928 a zahrál na něm i městský orchestr. Stavba vykazovala všechny kvality moderní divadelní budovy.

Kromě novátorského exteriéru se třemi vstupy nad širokým schodištěm s množstvím různě zkosených a kosodélníkových architektonických detailů, je to zejména v té době moderně pojatý interiér: velký vstupní vestibul, spojovací chodby se šatnami a sociálními zařízeními a dvojramennými schodišti po obou stranách; jeviště (třináct krát devět metrů) se čtyřmi propadly, velkou hrací plochou a osvětlením reflektory; orchestřiště pod vysokým portálem se znakem Krnova pro výše než čtyřicet hudebníků; oválné svažité hlediště s dvanácti parterovými lóžemi a segmentově zahnutým betonovým balkonem s jedenácti lóžemi nad nimi; dvě lóže s baldachýny pro významné návštěvníky byly umístěny v polovině každé z bočních stěn hlediště.

Ukázalo se však, že nestačí divadelní zázemí a tak byly v letech 1930, 1931, 1934 a 1936 postupně přistavěny skladiště a kanceláře. V druhé polovině 40. let obsahovala budova, kromě tisícovky míst pro diváky, devět hereckých šaten, skladiště nábytku, skladiště garderoby, jednu kancelář a dva služební byty pro správce divadla a správce kina. V suterénu byl sklad topiva, v přístavku na dvoře dílna a dvojice skladišť. Další úpravy divadla byly provedeny v letech 1964 až 1945: byl odstraněn hlavní lustr v hledišti, rekonstruovány elektrorozvody, provedena výmalba hlediště a zároveň byl odstraněn hlavní lustr, vyměněn akustický závěs nad portálem a sedadla (snížil se jejich počet na 864); zazděn střední vstup a vybudována pokladna.

V roce 1974 bylo hlediště opatřeno novým akustickým podhledem, zakrývajícím původní strop, také dřevěným a dřevotřískovým obkladem stěn a štukového portálu. V letech 1977 až 1982 bylo upraveno jeviště, které bylo nově vybaveno a také zvýšeno o téměř tři metry, propadla byla zrušena a přibyly další šatny se sociálním zázemím v suterénu pod jevištěm. Počet míst v hledišti byl snížen na 809.

V interiéru přibyla nástěnná malba představující Harlekýna od krnovského malíře Zdeňka Máčela a kovový figurální reliéf od krnovského umělce Svatoslava Böhma. Po roce 1990 byla opravena fasáda divadla a po povodni v roku 1997 byla zřízena v druhém podzemním podlaží výměníková stanice k ohřevu vody párou z veřejného rozvodu pro vytápění budovy, která nahradila zničenou kotelnu. Protože poslední promítání kina bylo v roce 1991, byl v prostorách promítací kabiny a kuřárny v roce 2003 zřízen bufet. Další opravy, týkající se krovu a střech byly provedeny ještě v roce 2006. Současný počet míst je 696. Budova městského divadla v Krnově slouží dodnes k divadelním a jiným kulturním akcím a představuje jednu z nejcennějších staveb moderní architektury v našem regionu.

ĽUBICA MEZEROVÁ