Deset fachmanů Velkopopovický Kozel společně s Deníkem již našel a odměnil za jejich poctivou práci a řemeslný kumšt. Pomozte nám i vy najít poctivé řemeslníky z vašeho regionu a odměna vás nemine. Dnes vám přinášíme příběh fachmana Vlastu Kozáka, který již byl Kozlem oceněn.

Jdu klidnou ulicí k jednomu z původních hornických domků. Za plechovými vraty, nad kterými se houpe cedule s nápisem sedlářství, slyším elektrickou brusku. Zabouchám na vrata, bruska ztichne a do uzavřeného dvorku plného květin a řemeslnického nářadí mě vítá Vlasta Kozák. Na sobě má zástěru, na hlavě pletenou čapku, postava jako z pohádky.

Tip na sedláře Vlastu Kozáka zaslala jedna z jeho zákaznic, Marie Šípková. Ta jeho výjimečné řemeslo obdivuje a slýchá na sedláře ve svém okolí samou chválu. Zákazníci se do sedlářství vracejí pravidelně, často jich přijde i několik za odpoledne. Vědí, že kromě dobře odvedené práce je čeká i lidské popovídání. K zákazníkům má přátelský přístup. Často k němu chodí lidé s věcmi, které jsou spíš srdeční záležitostí. Stará brašna po tatínkovi nalezená na půdě a podobně. Opravy mnohdy nemají s kůží vůbec nic společného. Nejlepší odměnou po práci je pro pana Kozáka vychlazené pivko, kdy se zastaví a je sám se svými myšlenkami. Své ocenění komentuje slovy: „Je to pro mě čest, ale ta pravá odměna je, když po letech přijde člověk s koženou brašnou, kterou jsem mu udělal a řekne: podívej, jak pořád pěkně drží.“

Vlasty Kozáka jsem se zeptala na tajemství jeho úspěchu. Prozraďte nám, co podle vás děláte lépe než ostatní a kvůli čemu se Vaši zákazníci stále vracejí?
„Před dvaceti lety jsem se učil od špičkového sedláře. On používal techniky, které většina sedlářů nepraktikuje. Úspěch vidím ve spokojených lidech, kterých je možná tisíc. Dělám svou práci poctivě.“

Na co se nejvíce těšíte po dni plném práce?
„Vypadá to dneska sice divně, ale pustím si večer televizi jako doplněk a vypínám myšlenky.“